Víkendové loudání po Kokořínsku

Prší.  Zase venku prší.  A navíc je pondělí.  Pracovní týden přede mnou.DSCN0212

DSC_0125

To si takhle jde člověk lesem mimo značenou stezku. a na skále narazí na Buddhu. Zvláštní je , že chvíli před tím jsem v hlavě probíral podobnou záležitost.

 

Naštěstí na tyhle smutné okolnosti mám meducínu.

DSC_0077Nenechal jsem si ujít příležitost odlovit nějakou tu kešuli. Tady ta se jmenuje Kva kva keš.

Za prvé. Vzpomínky na víkend a za druhé červený cabernet v baculaté sklínce. Jo a taky praskající polena v kamnech a naladěný country radio v reprákách. Takže vlastně neni vůbec  mizerně.

DSC_0122Někde chátrá taková  krása.

DSC_0121A jinde dokáží „vložit “ do stavby taková okna!

Ale k těm víkendovým vzpomínkám. Ty se mi zhmotňují díky editaci jedniček a nul  uložených na digitální citlivé vrstvě.

DSC_0096Nevím proč , ale staré cesty mě fascinují. a tahle mi připomněla vytesaný průchod skalami v thajském Kanchanaburi. tam to ale dělali západní váleční zajatci pod pažbami japonských vojáků.

Byla to pouze sobota a půl neděle. Cesta drkotajícím vláčkem, cesta skrz louky, lesy, pole. Kličkování mezi pískovcovými skalami. Hledání pokladů i kempovišť. Plašení zajíců co už cítí jarní svrbění. Pozorování stád srnčí i jiné zvěře. Bolení ramen a kříže od té odlehčené mrchy na zádech. Ale jako odměna – večerní oheň, opékání špekouna, a spaní v peří pod skalní  klenbou .

DSC_0037Stejně tak  staré nápisy vytesané do skal.. Jaká ruka držela dláto a kladivo? Jaký měla osud?

Jesi se považuji za bohatého člověka? Ano, považuji! Protože kdo jednou okusí chuť vandrů, kdo načichne ohněm z borového dříví, komu zachutná voda ze studánek a pramenů a kdo si rád povídá s přírodou, tak ten je bohatý.

DSC_0017Každý máme svoje osobní „děsy“ Aspoň takto si představuji to čím bych popsal ten svůj.

Jsem bohatý člověk.

DSC_0131Ke konci dne je to asi jako ke konci života. Člověk začíná rakapitulovat.  A já jsem si v tento moment říkal: Jo , stálo to za to trápení!

Nemá cenu rozepisovat se o tom, kde jsem šel, kde jsem si dal svačinu, kde jsem zakopnul o bludný kořen. Spíš vložím fotky a pokud mě pamět nezklame, nepíšu k nim svoje dojmy a pocity , které jsem v tu chvíli, chvíli kdy jsem zmáčkl spoušť , měl.  Enjoy !!

DSC_0138Kačírek je nakonec spokojený. Takto si totiž představuje POHODU!

A pokud vás těch několik fotek zaujalo, pak se nenechte prosit a klikněte zde. Další na vás čekají na PICASA.

Celá trasa je ZDE.

A to už je fakt konec.

HOWGH

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *