Jelikož mi s blížícím se jarem začíná v hlavě sílit přesvědčení, že by nebylo špatné mít parťáka pro další vandr životem, rozhodl jsem se vyrazit téměř “ na konec “ světa. Jet na skoro otočku až ke Karlovým Varům byl tak trochu bláznivý nápad. Nakonec ,při studování jízdního řádu na IDOSu, se objevilo pár možných alternativ , jak se dostat v rozumném čase tam i zpět. Tím pádem vybyl čas i na malý průzkum části tohoto kraje.
Pátek mi začal hodně brzy. Do roboty jedu už na půl čtvrtou. Díky tomu ale stíhám vše tak, že už ve dvanáct hodin vystupuji na terminálu v KV. Hodím bágl na záda a začínám kráčet směrem k Lokti.
Cestu jsem zvolil tu nejpřímější co mi jen klikatící se tok řeky Ohře ,dovolil. Asi v polovině vzdálenosti se dostávám k místu důvěrně známému lezcům i vodákům. Svatošské skály.
Přes houpající se dřevěnou lávku přejdu na levý břeh. 
A po další hodině a půl docházím už ve společnosti , do Lokte.
Přestože jsem vybaven i na alternativu spaní venku pod tarpem, tak nakonec využiji nabídky teplé místnosti , postele a sprchy. Ale ještě před tím s mojí průvodkyní projdeme ty nejznámější vyhlídková místa v okolí Lokte. 
Druhý den vyrážíme na celodenní výlet . Dopolední počasí nám přeje. Slunce nesměle vykukuje zpoza mraků Ale sílu ještě nemá. 
Na celé sobotní trase bylo asi nejzajímavější místo u ruin kostela sv. Mikuláše. A v závěru pak stezka podél Ohře. To už ale slunce definitivně ukrylo svoji tvář a ke slovu přišel opět ledový vítr. 
Večer jsem nakonec strávil průzkumem malého historického centra městečka Lokte a popíjením jednoho točeného pifka.
Loket
V neděli kolem desáté odevzdávám klíč od ubytování a stejnou cestou v poklidu kráčím zpátky do KV. Tentokrát si celý úsek prohlédnu v opačném směru. 
Svatošovy skály
Můj dopředu zabukovaný žluťáskový bus jede až kolem 14.00 Ještě štěstí že jsem si místo zajistil dopředu, protože vše je beznadějně zaplněné rusky mluvícími pasažéry.
Na obloze se kupí naprosto fantastická mračna, ale nějak mě neláká cvakat za jízdy skrz okno. Jen jednu vyjímku udělám. to když se na horizontě jakodvě nestvůry objeví stožáry dvou větrníků.
Na chalupu se dostávám kolem šesté večer. Jsem rád , že jsem doma. Přestože jsem zprvu měl pocit, že celá tato výprava byla k ničemu, svůj zámek jsem na mostě nezamkl, tak jsem ale nakonec musel uznat, že všechno zlé k něčemu dobré. A i ty fotky jsem přeci jen z těch Rawíček vytáhnul koukatelné. Teda aspoň si myslím.
HOWGH
