Jsou tužby a sny, které mohou zůstat nenaplněné a neuskutečněné. A pak jsou ty, které se nakonec po mnoha letech teoretizování podaří splnit.
Pošmourné ráno, stoupání do sedla Konzke la. Sníh,mlha, stezka se ztrácí. Sedlo mě přivítá sluncem! Daleké výhledy, strmý sestup ,nádherné údolí před Sumda Chemno. Nikde neni voda! bivak na poslední chvíli.
Tak to bylo i s mojí touhou navštívit krajinu nazývanou Malý Tibet.
V severozápadní části Indie se nachází stát Jammu a Kašmír. Jeho částí je vysokohorská poušť skrz kterou jako životodárná tepna protéká řeka Indus. Horské hřebeny , zanskárský, ladhácký, himalájský jsou odděleny hlubokými údolími, které za miliony let vyryly protékající řeky, říčky a potoky. A právě v těchto údolích žijí lidé už od nepaměti.
Nechci na svém blogu opakovat a papouškovat všechny historická , geografická a jiné moudra. Ty si zvídavý čtenář zcela jistě najde na jiných webech. Já bych se chtěl pokusit , popsat a hlavně fotograficky přiblížit můj šestitýdenní pobyt v této krajině.
A tak, pokud se tam snad v budoucnu chystáte nebo se chcete přenést do země větrných koníků, modlitebních mlýnků a tyrkysových řek jen virtuálně, pokusím se vám tuto „cestu“ zprostředkovat případně nabídnout získané postřehy a zkušenosti. Další informace o podobných trekových rájích, pak doporučuji článek na blogu CK SEN .
Lungty – větrní koníci. První probuzení v Lehu, aklimatizační výstup k Shanti stupě , ke královskému paláci , Tsemo Maitreya templu, Tsemo Goenhangu a úplně na vrcholu – Namgyal Tsemo věži a kapli.
Prayer mill- modlitební mlýnek. Autobusový přesun do Lamayuru. Sikhský řidič, 140 km po Srinagar- Leh silnici, , první „homestay“ Lamayuru gompa, podvečerní vesnická slavnost – tanečky,pivo chang, a ladácká devčata.
Zanskar river at Chilling. Přes sedlo Pagal la 4100 m do sedla Dungduchen 4500 m. Sestup divokou roklí v řečišti horské řeky, Chilling ,děda převozník a lanovka přes Zanskar. bivak ve Skio.
V roce 2015 jsem už v ruce svíral jak vízum tak letenky do Ladakhu. Nakonec mi ale zdravotní stav nedovolil odletět. Zklamání bylo veliké. Ale neuplynuly ani dva roky a po úspěšné cestě do Santiaga de Compostela s mojí přítelkyní na jaře 2017 moje cestovatelské touhy byly vyslyšeny. 3.10. nastupuji do letadla abych se po dvou přestupech ocitnul v nadmořské výšce 3500 m . Letiště v městě Leh leží asi 5 km jižně od centra . Přiletěl jsem už dopoledne do sluncem ozářeného města a tak jsem měl dostatek času na vyhledání pro mě vhodného ubytování.
Obyvatelstvo Lehu je velice různorodé.
V pozadí dřívější královský palác.
Noční Hlavní Bazar – Main bazaar
Věděl jsem a počítal s tím , že první 3-4 dni nebudu mít nic víc na starost, než se dobře aklimatizovat na nadmořskou výšku a hlavně rozhodnout se , který z mnoha nabízených treků – trekingových tras bude ten můj první.
Aklimatizační výstup ke královskému paláci , Tsemo Maitreya templu, Tsemo Goenhangu a úplně na vrcholu – Namgyal Tsemo věži a kapli.
Výhledy směrem k jihu. Výrazný vrchol ve středu horizontu je Stok Kangri.
Vstupné pro Indy-40 rupek. Vstupné pro cizince -200r. Královský palác v Lehu
V ulicích Lehu – budhističtí mniši
Tsemo Namgyal gompa
Mohu říct , že říjen jsem zvolil opravdu dobře. Přestože už hlavní turistická sezona byla minulostí, tak právě minimální ruch na trekových trasách byl pro tou správnou situací. Sice z toho pramenily obtížnější možnosti jak doplňovat zásoby během cesty, ale za ten klid mi to stálo. Navíc počasí bylo naprosto perfektí. Přes den , kdy slunce z sytě modré oblohy přímo žhnulo, bylo na krátký rukáv. Za to po západu a ten kolikrát nastal i dost brzy vlivem vysokých horských hřebenů a hlubokých údolí, nastala příjemná zima . Tak akorát na to , abych si užíval péřového spacáku.
Ladakhčanky v Lamayuru
Moje předběžné plány o tom co vše bych rád v Ladakhu prošel a zkusil se nakonec povedly naprosto dokonale splnit. Nedělal jsem si žádné extrémně těžké cíle. První trasou bylo spojení asi čtyřdenního treku z Lamayuru do Chillingu a plynulé navázání na snad nejznámější a nejvíce komercí poznamenaný trek údolím Marky. Ten mě zavedl na horské louky Nimalingu , přes sedlo Kardung la / 5260m/ až ke klášteru Hemis . V sezoně bych tento trek nešel. V říjnu jsem se ale na trase setkal v závěru s pouhými třemi trekaři ! Celkem 10 dní na trase a cca 160 km .
Autobusový přesun do Lamayuru. Sikhský řidič, 140 km po Srinagar- Leh silnici, , první „homestay“ Lamayuru gompa, podvečerní vesnická slavnost – tanečky,pivo chang, a ladácká devčata.
Pouštní vyprahlou krajinou do sedla Prinkti-la 3700 m, Sestup roklí, solné úseky, Shilla, Wanla, bivak v Panjila
Marka village. Ranní sněžení navodilo velehorskou atmosféru, Gompa v Marce rozehnala mraky, Vzhůru krásným údolím , řečiště řeky, strmé štíty, kluzké mosty,Ruiny pevnosti u Hankaru a orlí hnízdo Techa gompa. Sluncem prozářený Umlung a útulná osvěžovna u Dolmy
Druhou trasu jsem začal po čtyřech dnech odpočinku v Lehu. Nejdřív jsem musel přejet autobusem z Lehu až do města Kargil . To leží na jedné ze dvou silnic vedoucích k Lehu. „Dálnice “ Shrinagar – Leh. V Kargilu jsem přespal, sehnal odvoz dalších asi 240 km východním směrem do města Padum. Těch dalších 240 km trvalo asi 16 hodin a pokud bych byl vyznavačem adrenalinových aktivit , tak bych při něm byl téměř v rauši! Byla místa , kdy jsem pouze zavřel oči a říkal si v duchu svou mantru . Nic jiného nemělo smysl- jen věřit že se dožiji dalšího dne. Vlastní pěší putování pak začalo z Padumu a cílem bylo malé město Darcha . O dalších asi 140 km východně. Převýšením tato trasa nebyla až tak náročná. Pouze teplotně se mi už večery a hlavně noci ochladily. V tuto doby jsem byl už pravděpodobně poslední trekař , který procházel vesnicemi na trase pro rok 2017.
Den druhý, aklimatizační v Lehu. Hladový psi, pouliční obchody a dílny. Brigáda v templu, jídelna „U Čendy“
Autobusový přesun do Lamayuru. Sikhský řidič, 140 km po Srinagar- Leh silnici, , první „homestay“ Lamayuru gompa, podvečerní vesnická slavnost – tanečky,pivo chang, a ladácká devčata.
Autobusový přesun do Lamayuru. Sikhský řidič, 140 km po Srinagar- Leh silnici, , první „homestay“ Lamayuru gompa, podvečerní vesnická slavnost – tanečky,pivo chang, a ladácká devčata.
Po návratu , který byl opět neskutečnou adrenalinovou záležitostí a probíhal po druhé z možných přístupových silnic do Lehu – „dálnice „Manali- Leh , jsem během asi pěti odpočinkových dnů vymyslel poslední nejkratší, jak časem tak vzdáleností ,trek. Takzvaný Sham valley /apricot, baby/ trek.
Pošmourné ráno, stoupání do sedla Konzke la. Sníh,mlha, stezka se ztrácí. Sedlo mě přivítá sluncem! Daleké výhledy, strmý sestup ,nádherné údolí před Sumda Chemno. Nikde neni voda! bivak na poslední chvíli.
Před Sumdah Chenmo
Oslíci i krávy, Moravská misie a zpustlý hřbitov, pouliční život
Momos zeleninové
Ale jelikož se vždycky snažím chodit ve směru od nejvdálenějšího bodu trasy směrem k „domovu“ , tak i tento trek jsem šel v protisměru. Časově mě už vyšel na začátek listopadu. To v Ladakhu opravdu nastupuje zima. Slunce sice přes den svítí a má snahu i hřát, ale delší dobu je spíš zalezlé za kopci a zima zalézá za kůži velmi intenzivně. I tak třídenní trek a asi 60 km bylo naprosto zlatou tečkou za mým vandrovním programem v Ladakhu.
Dhál-bhat , alu sabží a vejce na tvrdo
Dhal-bhát + sabží
V dalších volných dnech jsem se pohyboval hlavně v nejbližším okolí Lehu. Dva čtyřtisícové kopce ze kterých byl pohled na město a celé údolí dostatečnou odměnou za výstup. Nebo přechod bočním údolím do vedlejší vesnice. A samozřejmě návštěvy téměř všech dostupných klášterů -gomp.
Marka gompa
Zřícenina pevnosti u Hankaru .
Lamayuru gompa
pekárna v Lehu
Lidé v Ladakhu
Jídelna v Lehu
Nakonec šest týdnů uteklo a přišel den, kdy brzo ráno opět nastupuji do letadla na léhském letišti, abych se po téměř 30 hodinách cestování ocitnul zase doma.
Tak , toto byl můj program ,moje cíle. A díky tomu , že malý foťák který jsem právě pro tuhle cestu měl, zaznamenal 64 Gb dat, mohu se s vámi podělit o moje vidění celé cesty.
Mohu vám zprostředkovat krajinu, města, vesnice, kláštery a hlavně…LIDI !
Hinju pěkná vesnice, babka sbírající topení,stoupám údolím , večer s ohněm, koblihy fakt hoří !
přes sedlo Pagal la 4100 m do sedla Dungduchen 4500 m. Sestup divokou roklí v řečišti horské řeky, Chilling ,děda převozník a lanovka přes Zanska. bivak ve Skio.
Kuchaři a nosiči na Nimalingu
Ti totiž na mnoha místech žijí pro nás nepředstavitelně těžkým životem. Přesto si vůči mně téměř vždy našli úsměv, zvídavé dotazování a pohostinnost.
Hinju pěkná vesnice, babka sbírající topení,stoupám údolím , večer s ohněm, koblihy fakt hoří !
HOWGH
p.s Pokud si kliknete na jeden z obrázků máte možnost sledovat promítání uveřejněných fotek . Buď ve formě slideshow nebo jednotlivě a hlavně na celou obrazovku.
