Východními Poloninami aneb jak mě medvěd nesežřal.

 

Spaní v sedle Pod Čierťažou – bivakovací bouda. Voda cca 100 m – slabý pramínek!

Podzimní čas je jako stvořený pro vandrování krajinou. Naše příroda se pomalu připravuje k zimnímu spánku, vzduch je nasycený vůní padaného ,tlejícího listí, výhledy do dálek bývají ostřejší a jasné. Ranní chladná probuzení bývají nahrazena přes den hřejivými paprsky nízko postaveného slunce. To pak vytváří dlouhé stíny a dodává krásnou plasticitu krajině , případně nabídne světelné hrátky v oparu mezi pomalu řídnoucím olistěním stromů. To se začíná barvit do neuvěčitelné palety barev.

Spaní v Ruském sedle – bivakovací bouda. Voda cca 50 m – dobré!

To všechno jsou podmínky jako stvořené k pozorování a hlavně focení.

Spaní v Ruském sedle – bivakovací bouda. Voda cca 50 m – dobré!

Dva a půl roku po naší společné účasti na prvních kilometrech Cesty hrdinů SNP jsme se opět s mým švagrem Tomášem domluvili na tom, že nastal správný čas k průchodu po hraničním hřebenu mezi severovýchodním Slovenskem a Polskem. Bukovské vrchy jsou částí Národního parku Východní Poloniny. Mezi místními jak na slovenské tak na polské straně je celá  tato oblast známá spíš jako Bieszczady.

Span pod tarpem , místo na okraji lesa 5,7 km od rozcestníku Balnica , malé ohniště, výhled na zádad slunce, bez vody!

Bukovské vrchy spadají do Karpatského oblouku a patří na Slovensku k nejméně obydleným oblastem. Je to kraj táhnoucí se od trojmezní hory Kremenec až po přibližně Lupovský průsmyk.

Pozůstatky ze II.sv. války

Zajímavých geografických údajů je mnohem víc a nemá smysl abych tady přepisoval vše co se dá najít třeba na Wikipedii.

Span pod tarpem , místo na okraji lesa 5,7 km od rozcestníku Balnica , malé ohniště, výhled na zádad slunce, bez vody!

 

A tak, prvního října, nasedáme do vlaku směr Humenné abychom později přestoupili na bus. Ten nás dovezl do nejvýchodnější slovenské vesnice Nová Sedlica. Moc hezky upravená dědina nás přivítala nejdříve drobným , později  hustým deštěm.

Spaní v sedle Pod Čierťažou – bivakovací bouda. Voda cca 100 m – slabý pramínek!

Spaní v sedle Pod Čierťažou – mokré stoupání na hřeben.

Naštěstí jedna z místních prodejen potravin je otevřena , tak doplníme zásoby, navlíkneme na sebe “mokrý program” a po domluvě, že trojmezní hora Kremenec při současném stavu počasí a pokročilejší denní hodině neni dobrý cíl, vyrážíme po zelené značce k cca 12 km vzdálené útulni pod Čiertažou.

Spaní v sedle Pod Čierťažou – bivakovací bouda. Voda cca 100 m – slabý pramínek!

Konečně jsme na hranici a hřebenu.

Stoupání které se nám postavilo do cesty hned z kraje dalo výstrahu , že tyhle “brdky” nelze podceňovat.

Spaní v sedle Pod Čierťažou – bivakovací bouda. Voda cca 100 m – slabý pramínek!

Mlha, vlezlý déšť a teplota kolem 8 °C  nebylo nic moc . Nicméně o to víc jsem si liboval , jak fotogenicky ty místní lesy vypadají. Boudička  v sedle nás mile překvapila. Pěkná, nová, prostorná. Jen ten chlív v jejím okolí dával smutný pohled . Daň za to , že do přírody jezdí mraky lidí , kteří ji mají jen za sportoviště a kterým chybí základní vychování.

Spaní v sedle Pod Čierťažou – bivakovací bouda. Voda cca 100 m – slabý pramínek!

Náše soukromí bylo  po  chvíli narušeno dvojicí kluků až od Klatov, co se vypravili na okružní přechod polsko-ukrajinských Beskyd. Nicméně jsme se všichni srovnali a pěkně v suchu vyspali až do rána.

Bučiny po ránu a v mlze.

Bučiny a Tom po ránu a v mlze.

Druhý den vyrážíme kolem osmé. Kolem nás je mlhavo, pokud neprší z oblohy, tak zcela určitě  mokneme z vody padající z listí stromů. Ve výškách kolem 1000m je namrzlo. Listí, tráva jsou pokryté námrazou. Předcházející noc byla docela chladná.

Bučiny po ránu a v mlze.

Spaní v Ruském sedle – bivakovací bouda. Voda cca 50 m – dobré!

Spaní v Ruském sedle – bivakovací bouda. Voda cca 50 m – dobré!

Míjíme jeden vyhlídkový bod za druhým , ale vidíme  tak akorát bílou neproniknutelnou mlhavou stěnu.

Mlha kam až dohlédneš.

Spaní v Ruském sedle – bivakovací bouda. Voda cca 50 m – dobré!

Mně to až tak nevadí , nacházím mnoho zajímavých fotogenických pohledů i jinak, jen Tomovi to je docela líto. 

Chvilky kdy to se sluncem vypadalo nadějně.

Nalehko – to je základ jak se netrápit.

 

Spaní v Ruském sedle – bivakovací bouda. Voda cca 50 m – dobré!

Po ránu ve výšce kolem 1000m.

K odpolednímu se zdá, že se mraky budou trhat. Přesto  sotva se ubytujeme v boudě u Ruského sedla, spustí se vytrvalý déšť až do rána.

Spaní v Ruském sedle

Spaní v Ruském sedle – bivakovací bouda. Voda cca 50 m – dobré!

Třetí pochodový den nás probouzí opět mlhou a chladem. Neprší , ale vody je kolem nás všude víc než dost.  Cesta která vede striktně po hranici, patník od patníku si nedělá vrásky z vrstevnic. A tak pokud je před námi stoupání, pak je to opravdu “diretissima” .  Přímo vzhůru. Na vrcholku krtince se ani nevydýcháme a zase pěkně nastoupané metry scházíme přímo dolů. Podobným způsobem pak budeme jak společně , tak i já později solově  procházet trasů téměř až do konce. A že to  budou pořádný stoupáky a sestupy !!

Spaní pod tarpem , místo na okraji lesa 5,7 km od rozcestníku Balnica , malé ohniště, výhled na zádad slunce, bez vody!

Pozůstatky z II.sv. války

Pozůstatky z II.sv. války

Vody k pití na hřebenu moc neni. Sem tam vytipovaná studánka teče snad díky jen současným dešťům. Přítomnost salamandrů ale dává tušit, že filtr by snad ani nebyl potřeba. Přesto si Tom svůj nový Sawyer

Studánka a filtr v akci

 

Salamadr – indikace čistého prostředí

Patník – jednou nohou na Slovensku a druhou v Polsku.

rád vyzkouší. Před koncen dnešního dne se zastavíme na polské straně u železniční stanicce Balnica. Tady funguje malé občerstvení. Parádní, ceny přiměřené, bigos chutný, a pivo studené. V sezoně zde asi fungují i prodejci všeho možného co se dá vypěstovat nebo po domácku zpracovat na jídlo.

Balnica

Balnica a polský Zubr

Balnica

Asi šest km za touto zastávkou nacházíme rovné místo na okraji lesa. Bukové listí nám vylepší karimatky, tarp nad hlavou bude proti rose a večerní čmoudík taky nemá chybu. Jo a abych nezapomněl – ten západ slunce je famozní !

Spaní pod tarpem , místo na okraji lesa 5,7 km od rozcestníku Balnica , malé ohniště, výhled na zádad slunce, bez vody!

Ustláno na bukovém listí. Jídlo pověšeno na strom. Medvěd nepřišel.

Čmoudík a spokojený Tom.

 

Probouzíme se do slunečného rána. No to je dost! Stáhneme pytel s jídlem z větve, zabalíme a vzhůru na cestu.

Spaní pod tarpem , místo na okraji lesa 5,7 km od rozcestníku Balnica , malé ohniště, výhled na zádad slunce, bez vody!

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hřebenovka a zároveň hranice vede opravdu po výrazném předělu mezi polskou a Slovenskou stranou. Svahy spadají na slovenskou stranu kolikrát velmi strmě. Bučiny lemující stezku jsou úžasné.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hustota pomníčků padlých vojáků a zrezivělých artefaktů z Druhé sv. války začíná houstnout.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Už prosluněnou krajinou zkratkou přes Polsko až do Čierťažského sedla. Bivak pod hvězdnou oblohou, večerní čmoudík snad zahnal zlé duchy.

Jelikož nám dochází voda , tak si odskočíme asi 3 km do vnitrozemí Polska. Malá osada a železniční stanice Lupkov patří k významným místům v historii jak I. sv tak II. sv. války. Nakonec i Dobrý voják Švejk tudy putoval a jeho tvůrce – Hašek zde byl i fyzicky.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Den zakončujeme v Laboreckém průsmyku. Vyznačený přístřešek neni na přespání vhodný a tak stavíme tarp na velké louce. Díky tomu máme krásný výhled na západ slunce. Nejsme zde kvůli tomuto okamžiku sami. Další fotograf tentokrát vybavený stativem a dlouhým sklem sise také chystá ulovit svůj obrázek. Já nakonec využiju spíš jeho postavy  nasvícené zapadajícím sluncem.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Hraniční hřebenovkou nahoru a dolu, první podezřelá stopa, Luptovský průsmyk- i zde byl Švejk! Bivak v tarpu na louce u Laboreckého průsmyku.

Pátý společný den na cestě máme opět prosluněný. Zakončujeme ho v Čertižské sedle. Tentokrát pod fantastickou hvězdnou oblohou. Jen ten večerní čmoudík byl v silném větru trochu nebezpečný.Propálil mi trochu tyvek.

Nalehko má výhodu i v objemu zavazadla.

Už prosluněnou krajinou zkratkou přes Polsko až do Čierťažského sedla. Bivak pod hvězdnou oblohou, večerní čmoudík snad zahnal zlé duchy.

Už prosluněnou krajinou zkratkou přes Polsko až do Čierťažského sedla. Bivak pod hvězdnou oblohou, večerní čmoudík snad zahnal zlé duchy.

Haburské rašeliniště

Už prosluněnou krajinou zkratkou přes Polsko až do Čierťažského sedla. Bivak pod hvězdnou oblohou, večerní čmoudík snad zahnal zlé duchy.

Už prosluněnou krajinou zkratkou přes Polsko až do Čierťažského sedla.

Už prosluněnou krajinou zkratkou přes Polsko až do Čierťažského sedla. Bivak pod hvězdnou oblohou, večerní čmoudík snad zahnal zlé duchy.

Tom si vaří vodu na svou manu.

A máme před sebou poslední společný půlden. Po průchodu částečně polskou stranou /modrá značka/ docházíme k vyhlídkové betonové věži na Dukle. Malý obchod na přechodu je otevřený a tak mohu trochu doplnit zásoby. Nemám ještě zcela jasno, jak dlouho a kam následující dny budu pochodovat.

Poslední společný den s Tomem.Varianta přes Polsko nás už prosluněnou krajinou dovede na Duklu.

Poslední společný den s Tomem.Varianta přes Polsko nás už prosluněnou krajinou dovede na Duklu.

Poslední společný den s Tomem.Varianta přes Polsko nás už prosluněnou krajinou dovede na Duklu.

S Tomem si dáme polskou vepřovou konzervu, popijeme společně pifko a pak se rozloučíme. Tomovi jede bus až za víc jak dvě hodiny. To já už budu aspoˇo 10 km dál.

Poslední společný den s Tomem.Varianta přes Polsko nás už prosluněnou krajinou dovede na Duklu.

Poslední společný den s Tomem.Varianta přes Polsko nás už prosluněnou krajinou dovede na Duklu.

Tak zatím AHOJ a díky za tvoji přítomnost při společném putování Bukovskými kopci !

Poslední společný den s Tomem.Varianta přes Polsko nás už prosluněnou krajinou dovede na Duklu.

Už prosluněnou krajinou zkratkou přes Polsko až do Čierťažského sedla. Bivak pod hvězdnou oblohou, večerní čmoudík snad zahnal zlé duchy.

 

Tak to je konec první části mého podzimního vandrování.

Další blog by měl být o tom, jak jsem došel až tam , kam jsem došel.

Více fotek a celá trasa budou mít odkaz v tomto pokračování.

HOWGH

 

 

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

two × 3 =