Východními Poloninami aneb jak mě medvěd nesežřal II.

Na Dukle jsme s Tomem doplnili zásoby v malém polském obchodě. Domácí vepřové ve vlastní štávě nemělo chybu a zalité plechovkovým Zubrem splňovalo veškeré požadavky pro spokojenost těla i ducha.

Tom odchází na bus - Dukla

Pak jsme se

 

rozloučili. Opět vidím vzdalující se červený batoh a ten můj  zatížený jednak vodou a jednak doplněnými poživatinami mi opět tlačí ramena. Starý typ tohoto Mountainsmithe je bohužel naprosto zmršený úzkými rameními popruhy. OK , pokud do něj nabalím do 10 kg tak to jde, ale v okamžiku kdy váha díky zásobám a hlavně vodou naskočí , tak se nese dost nepohodlně. Co nadělat. Zvládl jsem s ním Ladakh , dojdu i tento výlet.

Cesta se pořád 

strikntně drží hranice. Z toho vyplývá, že pokud přede mnou objeví kopec s převýšením 3-400 m tak se musí vyjít pěkně přímo vzhůru. A jsou to kolikrát krpály takové, že ryju téměř hubou v prachu.Jak jen jsem vděčný že mám hůlky. Když už jsem konečně zplavený nahoře, projdu se pár desítek metrů po rovině a opět získané metry scházím přímo za nosem dolů. Je to fakt veselé. Nakonec ale docházím k místu , které jsem měl na přespání vytipované. Opět pěkná bivakovací bouda. A jak další dny zjistím , poslední. Počasí je fantasticky podzimní. Voňavé, barevné, zasmušilé, plné melancholie . Rána s dlouhými stíny, mlhavá, protkané paprsky slábnoucího slunce. Večery rychle přecházející v chladnou temnotu noci narušovanou občasnými zvuky, které vydává jen les nedotčený lidskou rukou. Les který žije volně a divoce . Z toho vyplývá , že jsem se opět docela vybál. Obzvlášť jeden bivak byl takový, že mi moje představivost vykreslila Fohlera ve spacáku v naprostém obklíčení hladových medvědů. Snažil jsem se sice udržovat strážný oheň, ale nakonec jsem stejně usnul. A ve zdraví se dožil rána. 🙂

 

A právě toto ráno bylo úžasné.

Vycházející slunce vysílalo svoje paprsky skrz opar a ranní mlhu. Tak jsem si pěkně zacvakal mým malým Soňíkem.

 

Ještě bych se měl zmínit o návštěvě malého poutního místa na polské straně . Poblíž sedla Cigelka je mariánské poutní místo. Pravoslavný i řeckokatolický poutní chrám. Pravoslavný chrám ochrany sv. Matky na Jaworské hory  Klidné místo s výbornou vodou stojí za návštěvu.

 

Původní úmysl dojít  do Lipan přes Velký Minčol jsem ale po další pěkné noci na Malém Minčolu změnil. Poslední patník na hranici. Zde se odkláním na jih. O kus dál jsem po zelené sestoupil až do pěkné vesnice Čirč. Z ní pak na Zvláštní druh buku. Kurčínskou Maguru a tam se ztočil na jih . Cílem se mi stala nakonec Stará Lubovňa. Abych tento vandr neměl jen monotématicky o přírodě , tak poslední hodiny jsem strávil prohlídkou krásného hradu s bohatou historií / Lubovnianský hrad /

V ceně vstupenky byla i možnost prohlédnout si skanzen lidové architektury včetně vybavení pro každodenní život lidí v této krajině. Celý tento závěr jsem měl nádherné podzimní počasí, lidí bylo málo a tak jsem si mohl užívat každé minuty plnými doušky.

Spojení domů bylo docela v pohodě . Sice jsem musel vysedět ďůlek v Popradě na nádraží  , protože vlak měl 3 hodiny/ !!/ zpoždění .

Celý vandr byl povedený. Jen jsem si kromě zážitků a plné paměťové karty ve foťáku přivezl také opět dost pochroumaný záda. Ploténky si asi řekly , že mi toho za poslední tři roky umožnily víc než dost a tak se zase ozvaly. Fakt je ten že váha batohu se sečetla s obtížností terénu a hlavně s tím , že nafukovací karimatka někde chytla díru  a tak jsem poslední tři noci spal téměř na zemi. Pokud jsem se neprobudil na dofukování.

To mě opět vede k úvaze  nad tím , že pokud se dám do pořádku , přejdu opět ke klasické pěnovce.  Ale to je momentálně hudba budoucnosti.

Howgh

 

Celá trasa v gps je tady na  GPSies

Všechny fotky je možné vidět na ZONERAMA galerii

 

 

 

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

seventeen + 7 =