Cesta hrdinů SNP – 2016 část II.

Takže naše zatím společné putování probíhalo za příjemného počasí. První tisícovka byl Bukový vrch. Fakt zde byly jenom nádherné bučiny, které jako by vyrůstaly , zatím jen zelených listů , kýchavice.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša. Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily. Dojdu až na Cemjatu.

U Bukového vrchu

Následovala Chochulka a Čergov. Vše kopce kolem 1000metrů  mezi kterými jsme ovšem zase pěkně spadli o něco níž, do sedel.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša. Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily. Dojdu až na Cemjatu.

Přes Čergov /1049 m / 

Od Hradiska před kterým jsme načerpali solární energii na krásných loukách , následoval hnusný úsek po silnici až do Terni. Tam naštěstí fungoval jak obchod , tak i pivní osvěžovna. Dokonce nám pani hostinská dovolila sníst jídlo  z vlastních zdrojů.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša. Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily. Dojdu až na Cemjatu.

Velký Šariš

A přišel konečně Velký Šariš. To už ale s Tomem opět šlapeme sami dva. Jelikož máme jazyk na vestě , tak první hospoda ležící na červené značce je naše. Jdu koupit dva místní kousky a jaké je moje překvapení , když pan výčepní ,po zjištění kam jdeme a  natočení praví: „nechte to být , to je ode mě grátis“. Sakra, tohle jsem naposledy zažil v Íránu.  Takže pozor! Hospoda Atlas Velký Šariš -super!!!

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša. Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily. Dojdu až na Cemjatu.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša.
Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily.
Dojdu až na Cemjatu.

No a tady se moje cesta s Tomovou rozdělila. Po domluvě já peláším až na Cemjatu a on si v klídku vystoupá na šarišský hrad a stráví tam pěkný bivak.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša. Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily. Dojdu až na Cemjatu.

Tom Odchází za svým cílem.

Moje cesta je dost únavná ale v závěru přinese opět krásný moment.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša. Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily. Dojdu až na Cemjatu.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša.
Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily.
Dojdu až na Cemjatu.

To když se na silnici potkám s Mirkem Mudrákem. Běžec, značkář, turista každým coulem. Čeká tam na T+H . když mě vidí domnívá se že kluci jsou nedaleko. Musím ho zklamat. Jsem solista. I tak jde se mnou k příjemné hospodě na začátku Cemjaty, /bistro Zabíjaná -stylová krčma , samá bambitka, valaška,lidová tématika/  kupuje mi pivo, povídáme si. Ale nakonec se loučím a po pár set metrech končím v parádním altánu.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

Cemjata -idealní bivakovací , plně elektrifikovaný altán.

Večer ještě stíhám uvařit, nacpat se slanýma brambůrkama, ošetřit zníčená chodidla a nakonec se zavrtat do peří. Jen mě ještě za tmy probral klapot hůlek o asfalt. T+H to opravdu dokázali také dojít a Miro se jich dočkal. Kluci jsou dobrý!

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

Kačírek je po ránu nějakej přešlej.

 Den pátý – proklaté silnice!

V noci přešla nade mnou buřina. Ale ráno bylo krásné, svěží. Jen moje chodidla jaksi neměli stejný pocit svěžesti . Navíc jsem těsně před odchodem  objevil dvě funkční zásuvky umístěné u stropu altánu. Tak si dávám ještě půl hoďky pauzu na dobití elektroniky. Taky jsem byl po ránu napaden dravou zvěří. Naštěstí jsem využil nově získané zkušenosti . Pomazat mýdlem a ta bestie se pustí. Klíšťák se do mě zakousnul už podruhé za necelých 24 hodin.  Cemjata je takové lázeňsko-oddychové místo . Minerálka, koupele, vzduch, parky. Příjemné místo. Navíc celý včerejší den úžasně po cestě voněly šeříky a kvetly jabloně. A ty panorámata!! Příroda úchvatná! Jen ti šílení ptáci ráno řvali jak o život a vzbudili mě už po čtvrté.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

Rána v bučinách.

Za Cemjatou opět bučiny. Cesta dobře značená až do Janova. Pak asfalt. Hnus. Obec L’ubovec má hned u značky obchod a bezva putiku.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

První puchejře, Jánošíkova bašta a bivak na Vysokém vrchu

A zase vzhůru do kopců, polí a luk aby následovala opět silnice.Po ní až do Kysaku. To už mám zase jazyk na vestě a i když bych si rád jedno točený dal, nějakým záhadným způsobem jsem měl smůlu a osvěžovny jsem minul. Ale proč se vracet.  Dávám oběd u příjemné studánky s vodou jako křen.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

A začíná nekonečný úsek po tvrdém povrchu. Moje chodidla dostanou pěkně zabrat.

Přes Horáreň / dobré bivakovací místo  a poslední pramen na dlouhou dobu/ začínám stoupat vzhůru. Slunce nemilosrdně připaluje.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

První puchejře, Jánošíkova bašta a bivak na Vysokém vrchu

Po půl hodině si uvědomím fatální chybu. Nenabral jsem vodu na večer. Batoh ukrývám do roští a s flaškama mažu  opět z kopce dolů k Horárni . Když mám svoje 3 litříky H2O načepované dám si ten krpál v odpoledním vedru zase znova. Holt jsem pako.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

Před Janošíkovou baštou

Jánošíkova bašta s krásným výhledem na Hornád a lesy kterými jsem pře 3-4 hodinami šel mi ale dá odměnu. Kochám se.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

Výhled z Jánošíkové bašty , dole teče Hornád

A pak už jen stačí dojít na Vysoký vrch.  Fakt je tady! Krásná bivakovací bouda.

První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu

Konečně jsem došel na Vysoký vrch

Ještě si užiju pár minut slunce. Pak se přižene ale buřina, že mám strach aby ty vysoké buky okolo nepadaly přímo na mě. Naštěsti je vše OK a můžu si s plným břichem lebedit a užívat všech těch třesků-plesků co se mi dějou nad hlavou. Jsem totiž krásně schovaný a  v suchu.

 

Den šestý – začíná rudohorská divočina

Ráno bylo azurové. Les kolem mě se probouzí po noční bouřce. Na mladém listí se třpytí krůpěje dešťové vody. Ptáci si vesele zpívají a já s nimi. /Oni teda míň falešně./

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Opouštím Vysoký vrch

Košicím se cesta naštěstí vyhýbá , ale zásoby na dalších asi 3-5 dní je potřeba dokoupit . Procházím kolem chaty Hréš

na/ jaké hříchy se tam asi páchají??/  jsou zde i  dobrá místa na bivaky.  A  pak  scházím pár set metrů mimo a níž trasy. Do obchodu v Kavečanech.   Nákup se povedl.  Hned mám batoh o pár kg těžší. Ale ty eura to je teda pomsta!

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Jde se mi dobře a z vesela.

Dostavuje se pocit mírně euforický. A tak si říkám, že mě nic nemůže zastavit. Ani dravá zvěř/2x klíšťák/ ani strádání a hladovění / pořád samá pytlíková Vitana/ a ani nástrahy přírody /polomy a buřiny/ Cíl je pro mě hnací silo. Taková Shangri-La.  Prostě mi haraší.

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Trampská Lajoška,

Chata Lajoška mi připravila krásné překvapení. Úžasná trampská chata s chatárkou v maskáčích – Jankou. Připravují se zrovna na sobotní majáles a tak je všude plno ruchu. Dávám zelňačku a pivo. pokecáme o vandrech a jelikož je moc brzo vyrážím dál.

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Trampská Lajoška, a chatárka Janka.

Asi po kilometru u malého sympaticky položeného přístřešku potkávám  dva chlapíky s obřími batohy. A to jdou jen na víkend! Po chvilce je mi jasné co jim ten objem zvětšuje. Jsem „nucen“ kopnout do sebe tři slivovičky ve stylovém štamprlátku . Nešlo odmítnout. Sakra hoši, to jste mi ale dali ránu! Následujících pár set metrů mám problém s rovnováhou.

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Po třech tajtrdlících se loučíme.-

Opět mě čekají prudká stoupání a krásné výhledy

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

A zase ty výhledy – před Erikou – poblíž Kojšovské holy

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Rudohoří

Den se pomalu nachyluje. O to víc je to příjemné na focení.  Předbíhá mě do kopce  běžec. Později si spolu fajn poklábosíme. A najednou procházím kolem chaty Eriky.  Nikde žádné vhodné místo na bivak. Ale za mnou se ozve hlas. Chatár Laco mi nabídne spaní. Když dáš pět éček dobrá. Pokud nemáš , nevadí. Tomu říkám chlapská nabídka.

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Erika

Nakonec jsem samozřejmě dal a za to si mohl popovídat s fajn lidma ,

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Laco a AnnaMarie

/Laco a AnnaMarie -jeho žena/ kteří svůj život prožívají bez internetu, obklopeni horama, lesy,medvědy, rysy. Kteří se na sebe krásně usmívají a mají úžasnou „elfí“ dcerku AnnuMarii.

 

 

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Cimra za 5 éček – no nekup to!

Den sedmý – v království medvědů

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Loučím se s Erikou

Deník:  včera mě šíleně bolely chodidla. potěšila SMS od Soníka. Plán – dojít k lovecké chatě.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

SNP – památník a v dálce vykukují V. Tatry

 

Cesta vedla  kolem lázeňského střediska Štos. Minerálka tady všude teče ze země.  Krásný kopec hned po ránu – Kloptaň.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Kloptaň 1154 m

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Polomy a zase polomy.

Další pěkné místo  U Třech studní  je i skvělé bivakovací místo  a voda opodál. Kolem Zbojnické skály trochu orientačních nejasností.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Bivak Tri studně – voda je kousek dřív.

Cíl /lovec. ch./dosažen v 15.30. Sláva. Mám vodu i skvělé místo na přespání.  Dělám oheň, vařím i na něm. Šetřím palivo do vařičů.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Lovecká chata.

Po odestlání a najezení jen tak sedím a čučím asi 4 hodiny téměř nehnutě a bez myšlenek do plamenů. Možná jakýsi druh meditace.  Zároveň si máchám nohy v ledové vodě. Našel jsem tu starý lavor. S blížícím se soumrakem začínám mít trochu bobky. Věším potraviny na strom asi 15 m od místa spaní a utěšuju se , že to bude OK.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy, spaní u lovecké chaty.

Večerní sušení   a věšení potravin na strom.

Za celý den minimum lidí. Asi tak dva. Tento úsek je fantastické prostředí pro drsnější vandry. Trampové a zálesáci, dobrodruzi všeho ražení , ti všichni by si tady přišli na své. A to asi v každém ročním období.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Den osmý –  nahoru a dolu za duhovým hadem

Vzhledem k tomu že po této etapě jsem už neměl moc chuť psát poznámky a jen jsem něco málo namluvil do diktafonu, tak budou náslledovat pouze fotky s popiskama. I tak to bude dostatečně dokreslující.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Červená značka medvědí rolnička. Moje dvě hlavní rekvizity.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Slováci chodí do kopce zásadně kolmo. I když to z fotky tak nevypadá, tak svah byl opravdu hoooodně do kopce. Kopec se jmenuje Pipitka.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

To jsou ale panorámata, co!

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

V dálce se k něčemu chystá. Mažu pryč abych nedostal ránu. Skalisko 1293 m.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Poprvé v ponču. Bouřilo , ale nakonec nesprchlo.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Někde mezi sedlem Volovec a Čertovou Holou

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Ne, to neni Kanada nebo ruská tundra či severské lesy. To je divočina Slovenského Rudohoří.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

 Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Večerní oheň by rozdmýcháván silným větrem.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada. Pramen ze kterého jsem dostal  vodu je na místě zrození.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Útočiště poskytla chata pod Stromišovom

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Pokračování bude časem následovat…!

Více fotek je už možné vidět na Picasa

 

 

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

8 Comments:

  1. Len pre upresnenie:
    Jánošíkova skala je Jánošíkova bašta a Hron je Hornádom.
    Pekné foto mi obnovilo spomienky.

  2. Pekné foto.
    Obnovujú spomienky na miesta, kde som bol.
    Dávajú informácie o miestach, kde len pôjdem.

    Len Jánošíkova bašta nad Hornádom je. Hron pri Telgárte len prameňom bude.

  3. Pěkný Done,jen malá poznámka – nepleteš si Hořec s Kýchavicí?Až bude další díl pošli mi zprávu na fb Nalehko.Dík Deu

  4. Pekné čítanie a cítim sa ako pred rokom, keď sme to s kolegom prešli tiež. http://cestasnp.sk/index.php/cestopisy/cela-trasa/404-masina-moja-cesta-hrdinov-snp-z-dukly-na-devin
    (pár miestopisných opráv: Od Hradska je Od Hradiska a Obec Libovka je Obec Ľubovec a kolem chaty Hriešná je kolem chaty Hrešná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 × 5 =