den 15. – Třináctý pochodový den Vycházíme do mlhy co by se dala krájet. Stoupáme opět na 1000 m. Inverze kam oko dohlédne. Exotická ještěrka, kamenné zídky, šišky co rostou na kmenu. Sestup na 300m do mlhy . Francouz z Bordeaux nás opět dohání nad přehradou.Silniční stoupání ke slunci blíž. Naprosto úžasné dvě hodiny na prohlídce muzea v Grandas de Salime.Zvládáme dojít do Castra.28 km
Dny ubíhají v pravidelném rytmu. Jak je ten život na cestě najednou jednodušší. Ale je pravda, že máme ideální podmínky. Žádný „boj“ s divočinou anis počasím se nekoná. Pro mě je to po dlouhatánské době zkouška , zda vůbec dokážu sdílet společné zážitky s někým dalším. S někým, na kom mně záleží.
den 14. – Dvanáctý pochodový den
Ještě štěstí, že Soník byla natolik pečlivá a každý večer poctivě sepisovala svůj deníčkový záznam. A tak následující slovo patří ji. Já opět doplním svůj fotopohled na Cestu.
foto: S.N.
12.4.2017 Ráno je trochu hektické, protože po krásném večeru a spaní pod širákem na zahradě ubytovny se k ránu výrazně mění počasí. Je mlha a vysoká vzdušná vhkost, takže vše je vlhké i když nad námi v noci Don postavil přístřešek z ponča.
Den při kterém se potkáváme s fajn poutníkama. Opět do kopců opět z kopců. Mít tak křídla a kroužit nad tou inverzí. A slunce nemilosrdně připaluje. Albergue v Pardonu je příjemné útočiště s bezvadnou společností. 24,5 km
Konečně jsme nad mlhou. A výhledy jsou parádní
Narychlo balíme vlhké věci a vyrážíme. Mlha všude kolem nám nedovoluje dohlédnout dál než na pár kroků před nás. Až když vystoupáme asi do 950 mnm, tak se před námi otevře obloha a pod námi je opět mlžné moře.
Všude přítomné větrníky prý zabíjejí ptáky a hyzdí krajinu. Nám tady připadají jako součást krajiny.
Postupně stoupáme na 1100m a pak pozvolné klesání. Při obědě dosušujeme zavlhlé věci a do Fonsagrady nám zbývá už jen asi 9km. Jdeme podél silnice po nové stezce, kterou nechala vybudovat EU za nemalý peníz, ale přijde nám to zbytečné. Původní cesty se nám zdají lepší. Nové stezky mají zbytečně tvrdý povch, nikde žádný stín, žádné odpočívadlo pro poutníky ani možnost doplnění vody.
Sešlo se nás požehnaně u osvěžovny. Dáváme si trochu červeného, aby jsme byli jako místňáci.
Na tom slunečním úpalu je každá „fontánka“ – pramen , požehnáním. tady i obědujeme a sušíme mokré věci.
Albergue v Padrone. sice u silnice, ale nakonec pro nás jedna z nekrásnějších na Cestě.
Ve Fonsagradě nás informuje místní občan, že ubytovny nefungují a tak nás čeká cesta do 2km vzdáleného Padronu. Nečekáme ani na otevření obchodů a pokračujeme. Čeká nás moc pěkná a klidná ubytovna,
kde máme kliku, že mají ubytovaní každý svoji místnost a ještě ke všemu je tu skvěle vybavená kuchyně.
Najde se někdo , kdo by mi to přeložil??
13.4.2017 Brzy ráno vyrážíme posilněni tuňákem s chlebem a pudinkem s rozinkami. Počasí nám přeje a tak je odhlasována úprava tras, abychom si zkrátili poslední etapu do Luga.
Opět vycházíme z mlhy do slunce. Stoupání dokáže překvapit. Poslední zachovalý Hospitales.Malé kamenné vesnice a chlebová pec.Parádní místo na bivak u Capila do Carme poblíž Vilabade.
Provoz na Cestě trochu houstne. Ale je to zatím v pohodě.
den 17.- Patnáctý pochodový den
Ubytování v albergue budeme střídat s bivakováním. Pro povzbuzení pokleslé morálky je povoleno nasadit sluchátka a zpívat. Cesta příjemně ubíhá a nakonec se nám daří i najít krásné místo na spaní u kostela a s vodou.
Parádní místo na bivak u Capila do Carme poblíž Vilabade.
Vaříme ze zbylého proviantu. Poslední nudle směs….. a čaj se sušenkami. Po koupeli už jen relaxujeme. Dnes jsme také překročili hranice do Galície.
Značky na cestě se obrátili a ubylo ohraničených míst s ostnatým drátem.
14.4.2017 Dnešní etapa byla, jak bych to nazvala, taková nijaká. Začínáme klesat směrem k moři, což znamená, že buď jdeme po rovině, nebo klesáme a taky se změnilo počasí.
Trochu zamračený den před Lugem
Je celý den pod mrakem a jen asi 10 stupňů. Dnes jsou místní svátky což jsme si nezjistili a to byla chyba. Není možné si nic koupit mimo bary a benzínové pumpy. U místní občerstvovny pro poutníky kupujeme z automatu oběd, sendviče a rizoto celkem 10E.
Osvěžovna pro poutníky. super vybavená, asi 4 automaty, mikrovlnka, gril, nádobí. Poutníku posluž si!
Cestou sbíráme kešky a pomalu se blížíme do Luga. Zase asfalt a beton. V Lugu nás přivítá velkoubytovna pro poutníky. Ve městě je pro svátek nemožno si koupit nic k jídlu. V místní kavárně dáváme kafe a kupujeme alespoň chleba a v cukrárně víno, takže k večeři je chleba a víno, pravá poutníkova strava. Navečer vyrážíme na obhlídku města. U jedné brány vystoupáme na hradby a procházkou prohlížíme město.
V noci opět zjišťujeme, že k dobrému vybavení poutníka nezbytně patří špunty do uší.
Ten holandan na posteli dole fakt chrápe jak motorová pila. Ani špunty v uších mi nedají usnout!
A Sojka se může smíchy potrhat.
15.5.2017 Ráno vyrážímě řádně nevyspáni ještě ranní tmou osvětlenou jen pouličními lampami
a prázdnými ulicemi. Po včerejším lidském hemžení nikde ani památka. První část dnešní etapy moc záživná není, ale pak se na nás přeci jenom usměje štěstí. V jedné ubytovně bereme razítko a při pohledu do chladící vytríny s občestvením nevěříme vlasním očím.
Bramborový a těstovinový salát….. Po včerejším půstu je to jako vánoce. Zasedáme ke stolu a vše zapíjíme vínkem. Hned se nám jde veseleji. Na konci dne se ubytováváme a k našemu zděšení přichází do pokoje i chrápající Holanďan , který nám „zpestřoval“ minulou noc. Naštěstí Don zasáhne a zařídí pro nás i pro něho pokoje zvlášť. Nakonec jsou spokojeni všichni. Do Santiága zbývá už jen asi 90km.
Krajina se čím dál tím víc začíná podobat té naší. Cestou ubývá obchodů, takže poutník je odkázán na bary a albergy.
Změnily se i „špejchary“ – sice pořád na kuřích nohách , ale tentokrát protáhlé, vyzděné . První dojem jsem měl ten, že se jedná o hrobky. 🙂 🙂
Kamenném zdi, které vymezují pozemky, pastviny a kdo ví co ještě. Nepřestávaly mě udivovat svoji nápaditostí. Jak využít dostupný materiál.
Stromový „obři“ hlídající poutnickou cestu
A opět krásná ukázka „špejcharu“ .
16.4.2017 Dnešní etapa začala báječně, což asi bylo 10 hodinovým klidným spánkem.
Před ubytovnou na nás čeká místní ratlík a doprovází nás kus po trase. Z kraje stoupáme asi na 700m a pak pozvolné klesání do Melide. Kolem poledne zastavujeme u kostelíka, kde právě probíhá mše.
Melide na dohled
Cestou nikde žádný obchod ani bar, který by byl zásoben jako obchod. V Melide u první ubytovny bereme razítko a dostáváme plánek města se seznamem obchodů, které mají otevřeno. Rychle nakupujeme a prcháme z rušného města.
Prcháme z rušného Melide pryč.
Asi po 2km míjíme u potoka krásné místo pro bivak i s ohništěm. Pozorováni procházejícími poutníky stavíme přístřešek z ponč, vaříme na ohni večeří a pak už jen spokojeně popíjíme vínko.
Bivak na skvělém místě . U Rio Catasol
Zítra by jsme měli dojít do Santiaga de Compostela. Jak nám bude Cesta příznivá a co bude následovat dál ,to se pokusím popsat v následujícím pokračování.
Howgh
více foto najednou možno spatřit na Zonerama zde.
Celá trasa je pro případné stažení do GPS přístrojů zde: GPSies
Pingback: Lycian way – Lýkíjská cesta II. – Don Fohler