Lycian way – Lýkíjská cesta II.

V předcházejícím blogu jsem skončil po druhém pochodovém dni.Tento  krátký je tak trochu technický. Něco málo informací pro ty, kteří by chtěli také vyrazit na cestu. Případným zájemcům rád odpovím i osobně skrze email.

   Musím zkroušeně přiznat , že jsem naprosto neodhadnul během plánování denních etap , jak bude vlastní realita vypečená. Vlastně jsem vycházel z loňských zkušeností , kdy jsme se Sojkou špacírovali po Caminu North a Caminu Primitivu. Tam jsem byl mile překvapen , jak nám to odsejpá. Ale tady, tady to je jiné kafe! A zkroušeně musím přiznat , že i pro mě.  Stoupání by nebyla tak hrozná , ale ty sestupy! Šutráky se pod nohama vrklaly jako živé, strmost místama dosahovala závratných stupňů a když už se naskytnul rovný úsek, tak jsem si myslel , že se prodírám k Šípkové Růžence skrz pichláky všech možných tvarů a velikostí.  No , trochu přeháním , ale ne moc. 🙂   Ty dva dni , kdy jsme dali kolem 13-15 km , to bylo fakt k zoufání. Ale vždycky nám to nakonec vynahradilo místo na přespání, případně jiné pozitivní okamžiky.

Zakoupené turecké outdoor botky. Vydržely 3 dni.

Vlevo oblepené merrely . Nakonec vydržely až domů /toto neni placená reklama! /

Mini filtr stačí. jen se to chce obrnit trpělivostí při filtrování.

Moje už mírně jeté botky Merreli dostávaly pěkně zabrat. On ten místní vápenec byl ostrý jako nůž a tak jsem si mnohokrát vzpomněl na upozorňování těch co trasu prošli. Hlavně dobré boty, co něco vydrží!  Sojka na konci spokojeně konstatovala, že její boty našly svoje uplatnění a nezklamaly. Za to já jsem dvakrát kupoval turecké tenisky , abych alespoň trochu prodloužil životnost těch mých startovních.. Úsměvné bylo , že jedny vydržely 3 pochodové dny a druhé padly za vlast už po dvou dnech. A tak nakonec ve slepovaných merrelech jsem dojel ještě domů. Jak už jsem psal, voda byla trochu problém. Ale díky malému filtru Sawyer

Tady byl kýbl. Jinde plechovka. ale taky si musel člověk vypomoc sám – igelitka a špagát.

Nezakrytá cisterna – fakt nouzovka!

Duha u majáku

Duha v soukromém campu

tady jsem vodu nemusel čistit. To už bylo fakt hustý!

jsem neměl starost tak velkou. Hrubé nečistoty jsme přecedily skrz jemnou dámskou punčochu, pak přišel ke slovu filtr. Pokud byl nějaký časový pres tak jsem použil chlorové tablety. A poslední možnost  bylo vlastní vaření. Ona ta voda byla v dost případech ještě snad loňská deš´tovka . Tak vlastně fungují vyhloubené cisterny . Je to převážně voda určená pro napájení stád koz ,případně ovcí. Lidé tady kupují kvanta petek s vodou balenou. Bohužel plastovej bordel se pak válí všude možně. /Pro nabírání vody se používají různé kyblíky nebo plechovky na špagátu. Tam kde nebyly jsem použil igelitovou tašku zatíženou šutrem a pověšenou na špagátu. Stačí mít lavinovku cca 6-8- m/

Duha pro dva. Vzhledem k našim společným rozměrům naprosto ideální .

Oheň a bivak pod ochranou Apollona. / a stáda koz/

Asi byla dobrá večeře!

Zásoby z domova. Osvědčené a dají se jíst!

S jídlem jsme to měli tak, že jsem opět skoro zbytečně táhnul už z Čech dost zásob. Ú Můj osvědčený sortiment spočívá v zásobě sojové drtě, br kaše s mlékem /ta za 7 kč  je super! / namíchané ,mixérem nadrcené vločky se zajícem/něco na způsob sušeného mlíka/ + všelijaké rozinky, ořechy, semena. Dále pak hrníčkové pětiminutkové polívky, a štangle pěkně vysušené vysočiny nebo lovečáku. když se k tomu přidá olivový olej v malé pet lahvičce, cibule,česnek ,koupená paprika, rajče,  kus-kus, nebo čínské nudle , tak se dá krásně vyvářet, Ovšem nic pro vegany  🙂  Jo zapomněl bych na bílej jed – cukr. Černej čaj bez cukru  je hnusnej!! /  Zbytečně proto, že i kdyby jsme je neměli, tak by jsme určitě hladem neumřeli a rozpočet by jsme taky nezrujnovali. Jen by to bylo prvních cca 14 dní trochu složitější. Ale to je můj permanentní problém – moc zásob v batohu. Takže kdybych měl napsat váhu svého kletru bez jídla , tak ta by se pohybovala  kolem 9 kg včetně 1,2 kg těžkého stanu a dvou plynových kartuší. Ty jsem kupoval v Istanbulu a jedna 0,25 a druhá 0,45, kg vydržely v pohodě celou dobu. /Proto jsme také jeli z Istanbulu do Fethiye  autobusem/ Dalo se mnohokrát vařit i na ohni. To byl velký bonus tohoto vandru. Super místa na bivak včetně ohně!!

Červená značka nás dovedla k stylovému /ale docela drahému/ Purple housu. Jedna noc by ale bývala byla super./

Červená značka se dere i skrz naprostou divočinu. tady to byl potok. Výjmečně zde tekla čistá voda!

Celá trasa je značená červeno bílým pásem. Někde je značení nahuštěné až nesmyslně, jinde je to trochu rébus.  Díky GPS v mobilu a navigaci v Locusu  jsem neměl problém. Přesnost zaměření byla fakticky téměř na metr  přesná.

Tak to bylo trochu technických údajů pro ty , kteří by měli chuť vyrazit.  A zase dávám prostor Sojce  a jejímu deníku. Lycien way

P.s. Fotky s GPS údaji budou na galerii Zonerama. Zde bude možné dohledat konkrétní místo .

 

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

4 × one =