převzato ze starého blogu
1. února 2011
Poslední lednová sobota byla s předpovědí počasí zadobře a tak nač sedět doma. Je pravda , že bych si neměl moc vyskakovat , protože od mé ,už v pořadí třetí, operace ploténky neuplynulo ani dva a půl měsíce.
Jenže chůze je prý nejlepší rehabilitace a když je venku tak krásně…!
V pátek večer připravím svačinu, naštuduju možnou trasu, dobiju baterky do foťáku. Sobotní ráno je pěkně mrazivé a já už v 6,30 parkuju svoji feldu v Železném Brodě poblíž vlakovému nádraží. Motorák jede přesně v 7.01 a v Tanvaldu – moje východisko. Je před půl osmou. Červená značka mě provede městem a pak začíná docela strmě stoupat vzhůru na Černostudniční hřeben.
Ten se táhne v délce necelých osm km západně. Průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 800 m .
Celá trasa
značená červenou turistickou značkou se motá kolem skalních útvarů , tak typických pro Jizerky.
Jedno pěkné vyhlídkové místo je hned na začátku cesty. Terezína je vyhlídka / 50°43’49.63″N; 15°18’21.76″E/ jež se zvedá jihozápadně nad Tanvaldem.
Už tady , hned ze začátku si říkám , že by se hodila GPs-ka , protože červená značka je často schovaná pod sněhem . Cesta je neprošlápnutá a tak si gratuluju k nápadu přibalit do kletru staré bambusové sněžnice.
Od Terezíny pak prodírám sněhovou nadílkou kolem krásných skal . Postupně procházím kolem vysílače Muchov 787 m / 50°43’29.53″N; 15°17’35.8″E /
Pustina 831 m 50°42’51.88″N; 15°15’34.93″E
/ pěkné výhledy/ až po rozhlednu na Černé studnici 869 m / 50°42’41.24″N; 15°14’2.93″E /.
Je otevřeno , lístek pro vstup / 20,-/ je možné zakoupit ve vedlejší restauraci. Nechám se nalákat na borůvkové knedle. Což o to , borůvky uvnitř byly , ale 65 kaček za dvě buchty
velikosti průměrné mě teda dostaly. Asi ta cena byla hlavně za souvislou vrstvu másla ve kterém seděly.
Výhled z kamenné rozhledny byl ale velkolepý.Cestu dál volím tak , že se vracím na křižovatku
modré , zelené a červené značky a pak sestupuji po zelené. Ta mě má asi po 11 km dovést do Železného Brodu.
První kilometr a půl je pěkně divokej. Žlábek vyhloubený nejspíš každoročním průtokem vody je zasněžený . Vrstva sněhu je chvílemi narušená protékajícím potůčkem. Zelená značka se ztrácí
a sestup probíhá, vzhledem ke stavu mých zad docela náročně. Díky hůlkám a sněžnicím ale bídně nehynu a zdárně opět objevuji zelenou. Jsem u památníku staré hutě a cesta dál už probíhá bez větších trablů. Do brodu přicházím překvapivě už v 14.30. Výlet je u konce a jsem moc spokojený.
HOWGH
