Jak Sojka s Brhlíkem „doskákali“k panence skákavý.

Pokud vás zaujal ten podivný název tohoto blogu, tak vysvětlení je jednoduché .

Člověk by neřekl ,že je ještě kalendářní léto. Rána i krajina vypadá jak v říjnu.

Začnu trochu oklikou.Už vloni po naší měsíční premiéře na Caminu  jsme se se Sojkou na podzim vydali  prozkoumat část naší domovské krajiny . Byl z toho krásný vandr po části Beskyd.

První bivak jsme si libovali, jaký máme klid. Kde se vzal tu se vzal bus. vyhrnulo se z něj stádo turistů. A jak jinak než že jsme pro ně byli s naší večeří jako jedna velká atrakce.

A tak jsme si při návratu domů slíbili, že podobnou podzimní týdenní akci podnikneme napřesrok.

 

 

 

Smírčí kříž u Trojmezí

Jako zvláštní shodu okolností letošní trasa byla mnou vymyšlená přesně diagonálně na druhé straně republiky.

 

Trojmezí u Aše  bylo východisko.Ale jakým směrem dál? Nakonec ze tří variant naše putování směřuje k malinkému bodů na mapě. Tím bodem s mimořádným „duchem místa“ jsou Skoky u Žlutic.

A proč tam? Po kdysi velké,mnoha generacemi obydlené, vesnici s poutním kostelem nakonec do dnešních dnů zbyla pouze tato barokní stavba.Jestliže jste někdy použili zvolání:“panenko skákavá“ pak jste se vlastně dovolávali pomoci  svaté osoby jenž byla v minulosti cílem poutníků  v tomto kostele.

Opět dobře poslouužil 0,5 kg těžký homemade vyrobený Tarp.

Večerní vaření bezzávětří bylo s trochou improvizace také možné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sojka v peří. Má toho holka dost.

 

 

 

 

 

 

Lázně Kynžvart – zámeček

A protože jak už jsem kdysi napsal: . . .. pro mě je cíl právě to, co mě pohání na cestu ,nikoliv obráceně, tak tento cíl byl dostatečně motivující. Alespoň určitě pro mě. Sojka  s tím trochu zápasila 🙂 . Konečně jsme si také mohli trochu užít deštivého mokrého počasí a s ním i spojené obtíže při bivacích i chůze v mokru. Ale brali jsme to jako těžko na cvičišti -lehce na bojišti. Lázně Kynžvart

zřícenina hradu Kynžvart

zřícenina hradu Kynžvart

Po dvou deštivých dnech i nocích jsem svolil k pobytu v penzionu.   A tak jsme alespoň nalehko prozkoumali zříceninu hradu Kynžvart

 

A proč že jsme „doskákali“?     Protože jsme si dopřáli i luxusu přejet méně zajímavé úseky vlakem nebo busem.

 

Hrobka prince – Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg

 

 

Dlouhá stoka

 

 

Novoveská kyselka

U třech křížů

 

 

osada Kladská

 

I tak si naše nohy užily asi 125km .Nakonec nás donesly do mnou nostalgicky vzpomínaných míst u nejmenšího města v republice. Rabštejna nad Střelou . Dokonce jsem si stoupl na místo,kde jsem před cca 39 lety stál u stejných kámen a co by ještě učedník vařil pro celý tábor.

 

Hrad a zámek Bečov nad Teplou

 

 

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vyhlídka nad Bečovem nad Teplou

Skoky u Žlutic Kostel Panny Marie pomocné.

 

Skoky u Žlutic Kostel Panny Marie pomocné.

Co by to bylo za vandr bez čmoudíka a špekouna na klacku!

 

Pak už následovala poslední noc kousek před Žihlí a opět jsme se se Sojkou vraceli domů. 

Sojka má radost z houbičky.

Série keší „po stopách sovy Rozálky“

Na břehu řeky Střely , místo mých nejkrásnějších táborů v dětství.

Rabštejn nad Střelou.

Poslední širák před Žihlí

Dvě zmoklý slepice u Trojmezí – Aš

Více fotek je jako obyčejně na ZONERAMA, STAČÍ KLIKNOUT.

a TRASA  ODKUD AŽ KAM JE NA GPSis

 

 

 

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *