Úplněk, zřícenina a svařák. Jak se to rýmuje?

Vzhledem k blížícímu se Velkému vandru po SNP  a tím pádem i měsíc trvající absenci blízkosti Bílé čarodějky, jsem naplánoval dvoudenní pěší putování po krajině mně blízké. Vlastně se  jednalo o takové „znovu vstoupení do stejné řeky“.

Jeden den dovolené jsem v robotě dostal bez problémů .  Společný vandr mohl začít už ve čtvrtek odpoledne. Bylo to štastné rozhodnutí jelikož počasí jakoby vyslyšelo mé prosby. Naprosté jarní azůro  navíc umocněné nocí strávenou pod širáčkem na romantické zřícenině hradu Ronova./zřícenina ani jiná než romantická být přeci  nemůže/

A tak nás kolem třetí odpoledne busík vyklopí na zastávce u Zahrádek. Ten 1 km po silnici musíme holt dojít.   Napojujeme se  na turistické značení . Celkem dvakrát mi zapískala v mobilu GPS-ka a díky Locusu jsme si mohli odlovit i pěkné kešule.   Z toho ta druhá nás zavedla sotva pár metrů od cesty, ale o to větší  a milé bylo zjištění , že úkryt byl vybrán fakt dobře. Takové to kešky mám rád. Co člověku neznalého místa dokáží ukázat zákoutí která by  přešel a neměl o nich ani tušení. Přestože já jsem nikem Dofo a Čarodějka je Šakalka, tak nakonec jako tým píšeme: Brhlík a Sojka./to vám je dvojka…/

Nabíráme vodu v malém obchodě ve Stvolínkách a začínáme stoupat ke kuželovitému vrcholu  kopce Ronov. To už ale světlo slunečního kotouče  vykresluje krásné a dlouhé stíny. Závěrečný strmější úsek si přidáváme zátěž ve formě dříví na   plánovaný večerní oheň. Někteří jedinci nesou drobotinu na podpal a někteří něco tlustějšího na pořádné uhlíky.

Ty totiž budeme potřebovat.  Úplňkový večer na hradě  bude totiž ve znamení vaření úžasného svařáku a pečení masa se zeleninou v alobalu právě na těchto uhlících. A samozřejmě i jako předkrm bude špekoun na klacku.

Povedlo se s podivem rozdělat fakt pěkný fajrák , víno se povedlo dobře ochutit a maso bylo měkké a voňavé. Koukání do plamenů krásně čistilo hlavu od smetí.

Nakonec kolem půl desáté zalézáme do spacáku a  narychlo vyrobeného žďáráku z tyveku. /viz Nalehko.com/

Noc je docela neklidná. Pro oba. Magická síla plného úplňku nám nějak nedovoluje pořádně usnout. Navíc se ke slovu probouzí ten 0,5l vypitého svařáku . Takže úplňkové očůrávání blízkého okolí postihne postupně nás  oba . Když se  konečně dostaví snový stav  a „noční kino“ je v nejlepším,  je čas vstávat. Čas přeci jen pozdní. Teda on až tak pozdní nebyl  / 07:00/, ale vzhledem k naplánované délce trasy co na nás čekala, byl už pokročilý.

Den se probudil do slušné zimy. Tak po po snídani a zabalení scházíme z Ronova  a naše kroky směřují přes Hvězdu , Vlhoštským  dolem k  Huse. Pak po Martinských stěnách k Čapovi. Přes Pavličky, údolím Květnice do  Zakšína – /pomník železničáře/ Kolem Pustého zámku na krásný vrchol Nedvězí. Tady dáváme už kolem čtvrté odpoledne pauzu a vařím zbytek kaše . To aby Čarodějka energeticky  nezkolabovala a měla pořád chuť šlapat bez reptání.  Navíc je naprosto parádní viditelnost a tak jsme oba rádi, že se nám tento kopec postavil do cesty.

Když opět vycházíme je to na Blatečky už vlastně co by dup a zbytek doběhl. Dokonce i ten dopolední studený vítr částěčně ustal a změnil se za o něco teplejší  jemné pofukování.

Na chaloupku docházíme naprosto přesně podle ranního odhadu. kolem šesté večer. A jak jinak , než že jsme úžasně opečovávani moji skvělou maminkou. Večerní posezení nám ale dlouho netrvalo. O slovo se přihlásil spánkový dluh a taky těch necelých 32 km bylo cítit.

Jeden  a půl dne šlapání v krásné a klidné krajině, něco málo věcí na zádech, spaní pod úplňkovým nebem a večerní koukání do ohně. Minulost mi dala podobné zážitky a to že jsem je mohl zažít opět s někým blízkým byl  dar který je nad poklady světa! Díky za něj.

HOWGH

více foto na Picasa

celá trasa na GPSies

Pohled z druhé strany:

Úplněk, zřícenina, svařák se sice moc nerýmuje, ale pro nás to byly prima dny jedna báseň. Vše začalo už ve středu, kdy jsem byla zasvěcena do tajů balení batohu nalehko. Za což jsem byla na cestách fakt vděčná.
První den se zlehka rozejdeme a večer na Ronově nemá chybu. Dobré jídlo a svařáček a vše zakončené romantickým posezením na lavičce za uplňku nemá chybu.
Ráno je sice trochu polámané, ale ranní strečing a dobrá snídaně nás postaví opět na nohy. Pak už jen štrádujeme krajinou hory doly a v poledne už mám dojem, že jsme obešli půl kraje a vylezli na všechny kopce v okolí.
Naštěstí Don snáší s ledovým klidem mé pravidelné stravovací přestávky (prý jsem jako mimino, které potřebuje každé 3 hodiny svůj sunárek). Já to zase beru tak, že on si zvyká před svou měsíční cestou, jak pravidelně ulevit svým zádům, aby mu pěkně sloužila po celou jeho cestu.
Musím přiznat, že jsem měla trochu obavy, že vytýčenou trasu neujdu, že bude trochu nad mé síly, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem to dala. Přiznávám krizouš byl, ale nedala jsem se a zdárně jsem ho rozchodila.
Abych neopoměla na závěr cesty na Blatečka bylo tradiční dobrodružství cesta zkratkou, pěšinou, lesem podle azimutu. Už se to pomalu stává tradicí na konci našich toulek krajem.
 Vyfotit na cestách Dona bez foťáku u oka je opravdu kumšt a tak se občas skláním k zemi a fotím to co ostatní přejdou bez povšimnutí.Zapsala  a nafotila Bílá čarodějka alias Šakalka.

=