Za Rampušákem – vandr po orlických horách

Naše východní hory, hory tak trochu na hranicích byly pro mě dlouho neznámé.Orlické hory jsem sice třikrát projížděl na kole. /dvakrát silniční cyklozávod-maraton, jednou běžecký maraton a jednou při návratu z cyklovandru Za humny /

Hmyzáci mají pastvu . Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Hmyzáci mají pastvu .
Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Ale ani jednou jsem je nenavštívil jako pěší poutník a vandrák. Tak 22.7. 2015 nastal ten správný čas. Brzo ráno nasedám v Jičíně na bus, přesedám na vlak v Hradci Králové a nakonec po trochu strastiplné cestě / rozbila se mašina/ vystupuji v Letohradu.

Svítání poblíž Velké Deštné. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Svítání poblíž Velké Deštné.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Je to vlastně jižní cíp a podhůří Orlických hor. Dvě hodiny zpoždění způsobily , že začínám šlapat směrem na Těchonín v tom nejpalčivějším slunci. Vedro je opravdu k zalknutí. Prvním cílem je dostat se na Suchý vrch. Tato skoro-tisícovka jakoby zakončovala Orlické hory na jihu.

Tam v pozadí je Suchý vrch.  Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Tam v pozadí je Suchý vrch.
Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Cestu jsem si vybral docela dobře. Přestože jsou časté úseky po silnicích, tak se mám možnost i zchladit při průchodu skrz lesní úseky, podél potoků. Tak také jeden krásně chladivě tekoucí využiji ke koupačce.

Koupačka v potoce . Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Koupačka v potoce .
Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Prostě si sundám boty a kraťasy a sednu si do něj. Je to božská úleva. Stejně ale po několika minutách stoupání na Suchý vrh se opět koupu ve vlastním potu.
Na Suchém vrchu jsem se také stavoval v roce 2010 při cyklovandru Za humny…..,

Suchý vrch . Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Suchý vrch .
Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Ale tentokrát si říkám, že jedno točené bych si zasloužil. A tak vcházím do hogo-fogo restaurace. S překvapením zjišťuji že ceny jsou snesitelné. Dávám mísu salátu, fakt dobrou hovězí polívku a pifko. S nádherně plným břichem pak vyrážím na vlastní hřebenovku. Červená značka by mě mohla dovézt až do Náchoda. Ale to je ještě předčasná spekulace.

Drobnosti dělají krajinu příjemnou pro oči. Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Drobnosti dělají krajinu příjemnou pro oči.
Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Pohybuju se po území, které bylo v letech 1937-1938 jako jedno z nejdůležitějších při výstavbě opevněné linie proti hrozbě ze strany Německa. Území na druhé straně bylo totiž součástí Pruska/po roce 1945 už Polsko/.

Bunkry, a opevnění podél hřebenové cesty. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Bunkry, a opevnění podél hřebenové cesty.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Malé řopíky pro dva- čtyři muže, nebo naopak velké bunkry pro posádky od 25 a více mužů. Některé z dálky viditelné, jiné utopené v porostu. Jejich temné ocelové střílny hledí pod různými úhly do krajiny.

Bunkry a řopíky všude kolem cesty. Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Bunkry a řopíky všude kolem cesty.
Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

A já si představuji jak na jejich druhé straně svírají ruce neznámých chlapů pažby zbraní a skrz vysekané průseky sledují v napnutí terén před sebou. Upřímně- jsem rád, že mě to nepotkalo osobně.P7220072 (2)
Den se pomalu chýlí ke konci. Je na čase najít místo na spaní. Příchod bouřky je dost možný a tak budu muset počítat s postavením tarpu. Nakonec využiji stolku se tříškou hned u cesty. Je pozdě, ráno vstávám brzo a navíc sezení i stůl bude příjemný pro večerní vaření. Myslím že i přes pozdní start jsem těch 23-25 km mohl dát.

Místo prvního bivaku.. Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

Místo prvního bivaku..
Pěší přechod orlických hor. Den prvý.

DEN DRUHÝ

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Vstávám kolem 5.00 Za prvé jsem vyspalý, za druhé mám tyhle brzká rána v přírodě rád. Za hodinu jsem najedený i zabalený. Postupně se dostávám do rytmu. Mám svoje tempo, do toho sem tam zastavím abych si cvaknul obrázek, prohlédnul betonový bunkr nebo se jen tak pokochal okolím.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Spal jsem kousek pod Vysokým kamenem a nyní pokračuji na Mladkov, Petrovičky a České Petrovice. Trochu nudný pochod po silnici musím zvládnout díky muzice co si pustím do sluchátek z mobilu. Locus navigace mi pomáhá v orientaci a je šikovnou aplikací pro případné nejasné křižovatky.

Divoká Orlice u Zemské brány Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Divoká Orlice u Zemské brány
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Další cíl je Zemská brána na Divoké Orlici. Vždycky když si řeknu jméno této řeky, tak se mi vybaví písnička od Zuzany Navarové “ Orlice zas šumí nad splavem
odpusť mi modlím se ať všechno přestanem´
odpusť mi ke smutku ten chlad
je květen a ne listopad
odpusť modlím se když spáváš na pravém boku
když Orlice zas šumí nad splavem
odpusť mi modlím se ať všechno přestanem´
odpusť, že nemám na duši
smutek ač králi Artuši
prý utek´ kůň i s bílým praporem

Divoká Orlice u Zemské brány Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Divoká Orlice u Zemské brány
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Opět je to místo, které jsem náhodou „objevil“ v roce 2010 při cyklovandru. Teď se těším , že jej prozkoumám víc díky pěšímu přesouvání. A fakt nezklamalo. Dovedu si představit , jak se sem vypravím ke konci podzimu, kdy lesy budou mít barevné listí, a krajinu ovládne klid před zimou.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Od Zemské brány až po bunkr Na Holém hřebenovka není vůbec pěkná. Asfalt, dlouhé rovné linie, i dost lidí . Takový lesopark. Sakra tohle přeci nemohou být Orlické hory?!

Hnusné asfaltové úseky! Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Hnusné asfaltové úseky!
Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Naštěstí nejsou. Od křižovatky Na Holém si odskočím dát oběd /pivo/ k bunkru Hanička/. Hanička je v obležení návštěvníků. Z venku neni nic vidět. Ale vnitřní prohlídka s průvodcem může být zajímavá.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Třeba někdy jindy . Takže od Haničky se konečně začíná charakter cesty měnit. Zprvu jen štěrková cesta se později změní na horský chodník. Ten se proplétá mezi borůvčím, zakrslými smrčky, a spoustou květin a travin.

Konečně příjemnější povrch a stezka hřebenovky. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Konečně příjemnější povrch a stezka hřebenovky.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Dojdu se podívat na rozhlednu která se vypíná na Anenském vrchu 991m.m. Moc hezké místo. Dvacetiminutová odpočívací pauza a zase sypu dál.

Annenská rozhledna (1104 m n.m.) Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Annenská rozhledna (1104 m n.m.)
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Mračna nad hlavou jen trochu postrašily a zase je hic. Přes Mezivrší k Pěticestí Tady by měl být podle map pramen. Sakra , kde ale je! Nakonec jsem si prohlédnul specialku pečlivěji a sešel asi 200metrů po silnici. tady schovaný pramen vesele teče a umožní mně naplnit dvoulitrový camelbag. Skvělé!

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

Pěší přechod orlických hor. Den druhý.

A teď vzhůru ke Kunštátské kapli. Tady je to jak v Krkonoších. Kosovka, kytky, výhledy. Jsem v tisícimetrové výšce.

Kunštátská kaple (1070 m n.m Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Kunštátská kaple (1070 m n.m
Pěší přechod orlických hor.Den druhý

Kunštátská kaple (1070 m n.m Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Kunštátská kaple (1070 m n.m
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Kousek za rozcestím Pod Homolí uhýbám vlevo na boční cestu. Díky Locusu vím, že tady by měla vést možná cyklotrasa. A po asi 300 metrech si všimnu malého řopíku schovaného v bujné vegetaci. něco mi říká, že bych u něj mohl zůstat přes noc. A taky že ano.

Místo druhého bivaku.. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Místo druhého bivaku..
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Ušlapu malý plácek, z tarpu vytvořím střechu a po umytí a uvaření nudlí a čaje padám do polohy v leže. nohy mě dneska bolí jako ďas. Ještě si chvíli čtu, pak koukám na zapadající slunce, nakonec ani nevím jak , se propadám do spánku. Na ty nohy jsem si musel vzít jeden brufen.

Místo druhého bivaku.. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Místo druhého bivaku..
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

DEN TŘETÍ

Svítání poblíž Velké Deštné. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Svítání poblíž Velké Deštné.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Opět žádná přeháňka. Vycházím kolem 6.30. Na mapě v Locusu si vymyslím terénní variantu cesty. Ale to až později. Nejdřív přicházím ke srubu horské služby pod Velkou Deštnou.

Velká Deštná - srub horské služby s občerstvením. Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Velká Deštná – srub horské služby s občerstvením.
Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Zavrhuji další pochod po asfaltu a vezmu to přes vrchol tohoto nejvyššího krtince Orlických hor 1115m.nm. Pak  podcházím po vrstevnici Malou Deštnou, abych se opět napojil na červenou značku kousek před Šerlichem.

Svítání poblíž Velké Deštné. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Svítání poblíž Velké Deštné.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Šerlich mě uvítal příjemnou klidnou ranní atmosférou. Je to moje čtvrtá návštěva tohoto sedla. Ale první pěšky. Masarykova chata je hezké stavení na krásném vyhlídkovém místě. Na pifko je moc brzo.

Masarikova chata na Šerlichu. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Masarikova chata na Šerlichu.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Masarikova chata na Šerlichu. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Masarikova chata na Šerlichu.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Pokračuji přes Polomské sedlo a kopec , odskočím si k prameništi Bělé /nikde žádná voda??/ a nakonec hřeben opouštím u Vrchmezí. Zde si dojdu udělat fotku k místu, které navštívil třeba Fryderyk Chopin nebo šestý president USA- John Quincy Adams 1767 – 1848 .

Trojmezí-Vrchol a chatka. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Trojmezí-Vrchol a chatka.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Trojmezí-Vrchol a chatka. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Trojmezí-Vrchol a chatka.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Dál pokračuji po žluté značce do Sedloňova. Dál mě vede modrá /bunkr Skutina/ a zelená a opět červená do Nového Hrádku.

Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Z něj sestoupím k říčce Olešence . U Holubího palouku ze sebe spláchnu pot i špínu cesty koupačkou . Tato říčka je mě moc sympatická a to od posledního vandru / Z Dobrušky do Špindlu/ kdy jsem podél ní šel také do Pekla a pak dál až do Špindlerova mlýna.

Říčka Olešenka. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Říčka Olešenka.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Říčka Olešenka. Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

Říčka Olešenka.
Pěší přechod orlických hor.Den druhý.

V Pekle si dám jedno kvasnicové a je mi jasné, že vzhledem k dostatku času/je 15.00/ mám možnost dojít do Náchoda ještě dnes.

Peklo a pekelná hospoda. Pěší přechod orlických hor.Den třetí.

Peklo a pekelná hospoda.
Pěší přechod orlických hor.Den třetí.

Vystup na Dobrošov mi trochu časovou výhodu zkrátil a tak si nakonec v pohodě dám na chatě Dobrošov jedny halušky a další kousek. Díky wifi které zde mají zjišťuji že vlak na Jičín jede po 20:15 . Času fůra. V pozdním odpoledni sestupuji do Náchoda.

Chata a rozhledna na Dobrošově. Pěší přechod orlických hor.Den třetí.

Chata a rozhledna na Dobrošově.
Pěší přechod orlických hor.Den třetí.

Nevyužiju červenou značku /asfalt/ , ale vezmu to po modré přes Ameriku. Na jednom místě málem usnu v trávě.

A vandr je skoro minulostí. Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

A vandr je skoro minulostí.
Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Ale i tak při příchodu do Náchoda objevuji možnost jet za 15 minut autobusem do Hradce. A světe div se! V hradci mám pět minut na přestup směr Jičín. kdybych si to chtěl naplánovat, tak to nevyjde. Uf! A tak kolem 21.30 vystupuju na autobusáku v Jičíně. A jsem rozhodnut dnešní šlapací den a vlastně celý vandr zakončit tím ,že dojdu na Pelíšek do Čajového altánu. Když budu mít kliku, bude čajovnice ještě vzhůru. Fakt je ten , že těch cca 7 km z Jičína do Prachova po asfaltu jsem zvládnul za 70 minut. Mám pocit, že moje chodidla neexistují. Bohužel čajovna mě přivítala mrtvým klidem. Nikde nikdo. Tak si ustelu pod širákem poblíž a propadnu se do bezesného stavu.

Poslední noc strávená u čajového altánu v Prachovských skalách. Pěší přechod orlických hor.Den čtvrtý.

Poslední noc strávená u čajového altánu v Prachovských skalách.
Pěší přechod orlických hor.Den čtvrtý.

Den čtvrtý. Ráno ještě počkám do desáté, kdy by mělo být otevřeno. Opět nic. Z esm-ky se dozvídám o provozním zádrhelu. Je holt zavřeno. A tak se v sobotním dopoledni došourám zkratkou asi 4 km do chalupy. A teprve tady definitivně končí můj vandr Za Rampušákem.

Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

Pěší přechod orlických hor. Den třetí.

VÍCE FOTEK NA PICASA

CELÁ TRASA ZDE: /celková délka platí cca 110 km/

Beze jména
HOWGH

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7 + seventeen =