Lycian way IV.

V minulém blogu jsem skončil při našem desátém bivaku.

Pod podlážkou jsem ráno našel spolunocležníka, připobřežní cesta je bez vody , kameny ostré,krajina divoká.Dobří lidé jsou nablízku, když je potřeba- dárkyně vody. V závěru jsme rádi za soukromý kemp.

Jedenáctý den jsme vyrazili z Kaše a po 20 km končíme v malém soukromém kempu. Sympatický chlapík na zahradě u svého domu buduje na stezce tuto levnější možnost přespání.Je to cca 1 km před Bogazcikem.

Dvanáctý den  je opět krajinově úžasný. Jak vnitrozemí, tak stezka podél moře. Vše pro nás suchozemce a středoevropany výjmečné a poutavé.Bivak na malém travnatém palouku u silnice  asi 1 km za rybářským městečkem Kaleu”čagiz. Pitná voda asi 100m dále. Večer nejsme sami nýbrž obklopeni stanovým táborem ukrajinských turistů. naštěstí jdou jako většina v protisměru.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Třináctý pochodový den. Sice krátký , pouze 14 km dlouhý pochodový den , ale dovedl nás do přístavní vesnice Čaygzi poblíž Demre.   Mohli by jsme sice ještě jít dál, ale místo bylo přívětivé, /pěkný kemp/ a pochod po silnici v délce asi 5-10 km  v odpoledním pařáku nebyl vhodný.

Ani brzké ranní pochodování nám nepřineslo úlevu od slunce,pavouci akozí stáda, nakonec radostný sestup k moři a do kempu vn Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Čtrnáctý den.Brzké ranní vstávání mělo nás mělo co nejvíc uchránit od palčivého slunce. Průchod skrz Demre přinesl kromě dobré snídaně/ayran, vlašák 🙂 / a návštěvy cukrárny a kavárny taky nudný pochod po asfaltu. Pak ale prudké stoupání a parádní výhledy na vyschlé řečiště. Následovala opět silnice a při druhém zamávání ruky zastavení malého pickupu. Manželský pár nás přesunul o cca6 km dále a i výše. Nakonec variantou stezky docházíme k parádnímu místu na bivak  pozůstatky svatostánku zasvěcené andělu Gabrielovi , ze šestého století- Alakilise.

Archanděl Gabriel nás bude snad přes noc chránit., nouzová voda ale krásný bivak s čmoudíkem

Patnáctý den. Náročné stoupání hned po snídani , pak stejně dlouhé klesání . Nakonec Bivakujem na malé louce asi dva km pod Belosem u Sinkhole.

Šestnáctý den. Sestup do Finike.  Bereme nocleh v penzionu .

Sedmnáctý den. Nejdříve busem do Kumluči. Tam pak chytneme dolmuš který nás vezme až do Karao”zu. Aby jsme se jen nevozili, tak ještě ujdeme asi 10,5 km k majáku na  Gelidonya Feneri.

Osmnáctý den. Pobřežní etapa, údajně bez vody. Nakonec to nebylo až tak těžké. končíme v Adrasanu. Teplé moře , pitná voda a možnost postavit stan v soukromém “kempu”  kozí plácek, sprcha, kuchyňka s varnou konvicí. Ale jo, bylo to fajn.

Devatenáctý den. Den rozhodnutí. Volíme závěrečnou horskou etapu. To pak znamenalo z Čirali stoupat fakt strmě přes plameny Chiméry I. a II. nad druhými nacházíme místo na bivak . Celý výstup z Čirali táhneme vodu 5,5l + 2 l !!  V sedle nezůstáváme ale sejdeme asi 200 m níže. Parádní plácek. 21 km

Dvacátý den. cca 16,5 km Vzhůru do kopců pohoří Olimpos Beydaglari.Naším cílem je vyjít co nejvýše  k sedlu. Nakonec zůstáváme na malém rovném plácku. Voda je asi 50 metrů pod místem, pramínek dost slabý ale funkční. Konečně i pršelo. Večer oheň. A opět stanové městečko s ukrajinskými mládežníky.

 

A jak to bude dál – to v dalším blogu.

 

 

 

 

28.4.

Při ranním vstávání fotíme krásný východ slunce a po rychlé snídani balíme.

Krásné svítání nás dovede ke zříceninám chrámů Phellos, mozaika s “očima” mi padla do oka, nakonec vyměknem a na třetí pokus chytám stop , v Kaši stačí jen najít camping. Ale nelitujeme! K vegeteriánskému obědu máme jako bonus živou muziku.

Krásné svítání nás dovede ke zříceninám chrámů Phellos, mozaika s “očima” mi padla do oka, nakonec vyměknem a na třetí pokus chytám stop , v Kaši stačí jen najít camping. Ale nelitujeme! K vegeteriánskému obědu máme jako bonus živou muziku.

Při balení probíhá diskuze o třech gumičkách, které potřebujeme na karimatky a stan. Jedna nám totiž chybí, ale nakonec se zjistí, že nám jedna přebývá. To je ten rozdíl v systematičnosti balení věcí do batohu. Pochopit, že každý to má jinak. Ale to je stejně jako v životě. První část je opět ve znamení prodíraní houštím. Pak následuje chůze po vrstevnici a pak krátký výstup na ruiny Phellos, které jsou impozantní. Je zde i zachovalá mozaika.Pouze symbolicky zakrytá textýlií. 

Krásné svítání nás dovede ke zříceninám chrámů Phellos, mozaika s “očima” mi padla do oka,

Krásné svítání nás dovede ke zříceninám chrámů Phellos, mozaika s “očima” mi padla do oka,

Krásné svítání nás dovede ke zříceninám chrámů Phellos, mozaika s “očima” mi padla do oka,

Pak opět brutální sestup do nejbližší vesnice. Opět trní a kamenitá pěšina. Po zralé úvaze se shodujeme, že vzhledem k polednímu slunci a trase která vede po otevřené planině a v závěru má krutý sestup, z další vesnice vezmeme dolmuš do Kaše. První auto, které nám zastaví je ale  zednická dodávka. Sedíme mezi žebříkem a cementem, ale jsme rádi, že se vezeme. Dnešní  etapa je proto kratší, ale nutně potřebujeme Donovi koupit boty a dokoupit zásoby na další dny.

Nakonec vyměknem a na třetí pokus chytám stop , v Kaši stačí jen najít camping. Ale nelitujeme!

Ubytujeme se v kempu, vypereme, využijeme teplé sprchy dobijeme všechnu elektroniku a navečer se jdeme cournout do města. Don má opět fotografické žně.

Uličky Kaše.

Uličky Kaše

Uličky Kaše

K vegeteriánskému obědu máme jako bonus živou muziku.

K vegeteriánskému obědu máme jako bonus živou muziku.

Ale nelitujeme! K vegeteriánskému obědu máme jako bonus živou muziku.

Ale nelitujeme! K vegeteriánskému obědu máme jako bonus živou muziku.

29.4.

Pod podlážkou jsem ráno našel spolunocležníka

Ráno se snažíme vyrazit ještě před východem slunce. Při balení stanu zjištujeme, že s námi u stanu nocoval štír. Příjemně se šlape a hned za městem se k nám přidává psí průvodce a jde s námi asi 5km jako vůdce s přehledem o trase. Asi to má nachozené.

připobřežní cesta je bez vody , kameny ostré,krajina divoká.Dobří lidé jsou nablízku, když je potřeba- dárkyně vody. V závěru jsme rádi za soukromý kemp.

připobřežní cesta je bez vody , kameny ostré,krajina divoká.Dobří lidé jsou nablízku, když je potřeba- dárkyně vody. V závěru jsme rádi za soukromý kemp.

Před polednem se dostáváme ke krásné zátoky, kde potkáváme skupinu ruských turistů, kteří jdou v protisměru. Nejenom, že od nich dostáváme informace o zdrojích vody, ale ještě se s námi ochotně rozdělí o vodu, abychom s ní vydrželi až do konce dne. Odpolední část trasy je nekonečná a závěrečná část v horku po asfaltu je vysilující. Kempujeme v kempu na kraji vesnice a jsme rádi, že máme dnešní etapu za sebou.

kameny ostré,krajina divoká.Dobří lidé jsou nablízku, když je potřeba- dárkyně vody.

kameny ostré,krajina divoká.Dobří lidé jsou nablízku, když je potřeba- dárkyně vody.

Pod podlážkou jsem ráno našel spolunocležníka, připobřežní cesta je bez vody , kameny ostré,krajina divoká.Dobří lidé jsou nablízku, když je potřeba- dárkyně vody. V závěru jsme rádi za soukromý kemp.

Pod podlážkou jsem ráno našel spolunocležníka, připobřežní cesta je bez vody , kameny ostré,krajina divoká.Dobří lidé jsou nablízku, když je potřeba- dárkyně vody. V závěru jsme rádi za soukromý kemp.

V závěru jsme rádi za soukromý kemp.

Jeden z mnoha potvoráků co nám přišli do cesty.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30.4

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Za brzkého rána, posilněni pudinkem s oříšky šlapeme vstříc novému dni. Po chvíli obcházíme Apollonia ruiny, pak míjíme pustou vesnici bez života. Voda není a kde není voda není ani život. Kousek za vesnicí máme možnost nakouknou do zbořené cisterny na vodu. Je vytesaná celá ve skále a sloužila asi tisíce let. Při sestupu se dostáváme k Aperlai Top. Což byl v historii asi dost velký a významný komplex.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Poté procházíme eko bio kempem, kde žijí lidé hodně ekologicky a v souladu s přírodou. Zastavíme se na ayran a pokecáme s majitelem. Vodu kterou nachytají za dva měsíce v roce, používají po zbylé měsíce v roce.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Pak už nás směrem k moři čeká už jen vyprahlá krajina téměř bez vegetace.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

V pobřežním baru je Don uchvácen molem. Samozřejmě mě posílá až na konec, kvůli focení. Na konci už bylo dost chatrné a podezřele se kymácelo. Ještě, že za odměnu dostávám colu.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Dopolední kličkovaná mezi úžasnýma skalkama, zatopené antické město s římskými lázněmi u Aperlae , Purple house -je fascinující kde dokáží lidé spokojeně žít.Pobřežní stezka nám dává zabrat, to mi ale nezabrání naložit si do batohu ještě koberec. Při bivaku za Kaleu”čagizem je slyšet samá ruština.

Potom nás čeká pobřežní kros, jen do té doby než my praskne jediný puchýř, což je nepříjemné. V dalším městečku Kaleučagiz hledáme vodu a market. Oboje najdeme u mešity kousek od prodejny koberců. Don jde nakoupit a k holiči a já nechci zůstat na ulici sama. Než se Don vrátí z holičství už sedím v prodejně koberců a nakonec po čaji a notné chvíli smlouvání odcházíme s kobercem. Takže my co se snažíme chodit nalehko poneseme po zbytek dní na zádech kobereček. Tedy Don ho ponese a tím pádem mi dojde, že si na nic nemůžu stěžovat, protože by ho nakonec mohl dát do batohu mě.

Uličky

zákoutí

Zákoutí

Ještě se směju, ale on mě ten úsměv přejde. V báglu mám o tři kg víc. Létající koberec pro Sojku.

Bivakujeme za městem, kde se k nám přidá skupina ukrajinských turistů. Jen nemůžeme odhalit původ podivného smradu, až Don objeví kousek dál v křoví mrtvou kozu. No co, do rána to vydržíme.Jiná možnost stejně není.

Ani brzké ranní pochodování nám nepřineslo úlevu od slunce,pavouci akozí stáda, nakonec radostný sestup k moři a do kempu vn Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Ani brzké ranní pochodování nám nepřineslo úlevu od slunce,pavouci akozí stáda, nakonec radostný sestup k moři a do kempu vn Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Ani brzké ranní pochodování nám nepřineslo úlevu od slunce,pavouci akozí stáda, nakonec radostný sestup k moři a do kempu vn Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

1.5. Kaleucagiz – Demre

Po noci strávené na kempovacím místě, které nebylo nic moc, vyrážíme za svítání a zjišťujeme, že by byla voda i vhodnější místa při cestě jen nebyla značena v mapě. Cesta zkraje dobře ubíhá a v deset si myslíme, že to dne bude prima etapa. Jako vždy omyl.

Ani brzké ranní pochodování nám nepřineslo úlevu od slunce,pavouci akozí stáda, nakonec radostný sestup k moři a do kempu v Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Ani brzké ranní pochodování nám nepřineslo úlevu od slunce,pavouci akozí stáda, nakonec radostný sestup k moři a do kempu vn Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Ani brzké ranní pochodování nám nepřineslo úlevu od slunce,pavouci akozí stáda, nakonec radostný sestup k moři a do kempu vn Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Sestupujeme na pobřežní pěšinu a je to v kýblu. Poslední 3km jdeme asi 3 hodiny. Pak už jen sejdeme na krásnou pláž, která vede až do městečka, kde vezmeme kemp a do Demre se přepravíme až druhý den. V kempu zjišťujeme, že do Demre jezdí jenom taxi, takže to mění naše plány. Ráno pošlapeme pěšky. Don mě vyšle do marketu, chleba a ayram už neměli, ale víno ano, tak to bude prima večer.

Nakonec radostný sestup k moři a do kempu v Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly, ale suché turecké červené vše napravilo.

Nakonec radostný sestup k moři a do kempu vn Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Kolem stanu se nám za odpoledne proplazí dva hadi. Postupně. Asi se plazili z koupačky na pláži. Večer jako vždy v 19.55 udeří komáři, tak zalézáme do péří.

Kemp v Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

Kempu v Čayadzi. Dva hadi za stanem moc klidu nepřidaly,ale suché turecké červené vše napravilo.

2.5. Demre- Alakilines

Vlídná obsluha pumpy nám čajem zlepší náladu, silnice, silnice, velbloud si prohlíží Sojku, Sojka velblouda,začátek stoupání je přes dvorek,ale pak krásný horský chodník. Vedro k zalknutí ,bereme stopa. Jízda v nejistotě, ale závěr ok, daruju brýle a pět lir, Alakilise nás vítá, nouzová voda ale krásný bivak s čmoudíkem

Cukrárna a pravý turecký cloumovák

Ráno nás při balení notně pohánějí komáři, tak urychleně prcháme směr Demre. U první benzínky dáváme s obsluhou ranní čaj a v prvním marketu ayram, chleba a Donem oblíbený vlašský salát. Na konci města vidím, že z garáže vykukuje velbloud. Když na to upozorním Dona myslí si, že už mám vidiny z vedra.

velbloud si prohlíží Sojku, Sojka velblouda,

Pouliční pítka, která jsou bezpečná.

Demrem projdeme a za městem hned mezi skleníky odbočka, kdy přijdete k vápencové stěně, která vede někam k nedohlenu do výšky. Chvílemi to vypadalo, že tam ani žádná stezka není. Po první části výstupu, kdy se konečně pevnou nohou postavíme na silnici, zvedám ruku a stopuji ( alespoň do Belorenu).

Vlídná obsluha pumpy nám čajem zlepší náladu, silnice, silnice, velbloud si prohlíží Sojku, Sojka velblouda,začátek stoupání je přes dvorek,ale pak krásný horský chodník. Vedro k zalknutí ,bereme stopa. Jízda v nejistotě, ale závěr ok, daruju brýle a pět lir, Alakilise nás vítá, nouzová voda ale krásný bivak s čmoudíkem

Výhled z kopců zpět k Demre

Zastavují nám manželé, kteří nás odvezou ochotně kousek za Beloren a vysadí nás na trase. Dáváme jim s díky 5 lir a slunecní brýle a oni šťastní jako blechy ( dokumentační foto nesmí chybět).

Vlídní manželé , za stop platím 5 lir /dobrovolně/ a prasklé sluneční brýle byly velmi oceněny.

Všichni nás varují, že na trase není voda, ale nakonec zjišťujeme, že to nebude až takový problém. Cisterny cestou jsou a za použitím fitru není problém.

Cisterna u které je kbelík na špadátu – voda bude.

Sestupová traverzová pěšina k Alakilise byla dobrá na vymknutí kotníku.

Pěšina nás přivede ke krásným ruinám, kde je i cisterna i kempovací místo. Postavíme stan a kocháme se a fotíme. Romantické místo, ruiny, západ slunce, úplněk. Navečer jde kolem nás velké stádo koz a jak se tak kocháme a fotíme, tak nám málem drzá koza sežere zásoby. Má hlavu strčenou v našem batohu s jídlem.

Alakilise – ze 6.století pozůstatky křes´tanského svatostánku zasvěceného Andělu Gabrielovi

Alakilise – ze 6.století pozůstatky křes´tanského svatostánku zasvěceného Andělu Gabrielovi

3.5.

Po

Alakilise – ze 6.století pozůstatky křes´tanského svatostánku zasvěceného Andělu Gabrielovi

noci, kdy jsme se konečně pořádně vyspali, vyrážíme hodně brzy ráno, protože nás čeká váživné stoupání a my ho chceme mít za sebou, než slunce začne opět hicovat. Hned v prvním stoupání nás začnou nahánět pastevečtí psi. Já vzadu v zádech 4 obludy. Na zádech svůj 12kg batoh a Don na mě volá ať přidám ( vtipálek). Pak na psi konečně houkne a ti se vracejí zpět domů. Srdce mám až v krku a plíce někde před sebou a jsem fakt ráda, že na záchodě jsem byla chvíly před tím, protože jinak nevím, nevím, jak by to dopadlo. Za chvilku nás ve stoupání předhání stádo koz i s pastevkyní. Klobouk dolů před fyzičkou místních pastevců. Nahoře v kopcích je nádherně. Menší teplo a fouká vítr, takže teploty jsou snesitelnější. V deset se radujeme jak jsme to zvládli a máme dobrý čas. Netuše jaký sestup nás čeká následujících 6km. Stezka samé kamení, časté bloudění, horší značení. Na posledních 3km se Donovi rozsypou zakoupené boty úplně. Musel je zamechat na místě a obout slepované merily.

Vydržely pouze tři pochodové dny. Turecké botky do přírody.

Na místo avozovaného bivaku docházíme z posledních sil. Z batohu vytahujeme poslední zásoby. Dnes budou k večeři čínské nudle. Vše nachystáno jen zasednout a jíst, ale před tím se Don odskočí umýt do roští a já se převlékám ve stanu, když vidím jak se k naší večeři blíží pes. Don zavelí hlídej. V ceku letu popadám první kámen, což místní psy chápou velice rychle a večeře je zachráněna. Nakonec u nás zastavuje auto a majitel penzionu ve Finike nás zve na zítra abychom se u něho ubytovali a místní starosta nás zve k sobě na zahradu, ale to s díky odmítáme, protože se dnes těšíme do spacáku.

Les a stromy v horách za Alakilise

Les a stromy v horách za Alakilise

Les a stromy v horách za Alakilise

Les a stromy v horách za Alakilise

Tak a to je prozatím vše.  Dokončení bude co by dup!

 

 

 

 

 

 

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

three × four =