Dobruška – Špindlerův Mlýn – první jarní vandr

První jarní vandr

K šťastnému životu potrebuješ veľmi málo.

Marcus Aurelius

DSC_0424


Jsou to asi tři týdny, kdy jsem chtěl uskutečnit jeden z mnoha nápadů. totiž projít trasu z Dobrušky do Špindlerova Mlýna. Vzít to přes Rokoli – Mariánské poutní místo , pak prokličkovat kolem Náchoda , přeběhnout hřeben Jestřabích hor.  Rýchory tentokrát projít napříč do Pece a pak přes kousek Krkonoš sejít za Janičkou do Špindlu.DSC_0404

Tehdy se mi zásahem vyšší moci vandr nepovedlo uskutečnit a místo toho vzniklo „Shut the door and Go II. „DSC_0411

Ale nastal den , kdy auto nastartovalo, dovezlo mě do Jičína a pak jsem se busem přes Hradec dokodrcal konečně do Dobrušky. DSC_0454

Je 10:45 , nahazuju odlehčenou „mrchu“ na záda a jdu si dát na náměstí snídani. Slunce začíná ukazovat svoji rozesmátou tvář. Je mi fajn a jsem pln očekávání. Je přede mnou asi 100 km dlouhá cesta . Zapínám trasování v Locusu a konečně i začínám cvakat první pochodové obrázky.DSC_0457

Rokola je můj první cíl. Krásné místo. Naplní člověka- poutníka, příjemným klidem. Obzvlášť když načepuje výbornou vodu z pramene, a nacpe se řízkem s paprikou. Ale jsem teprve na počátku a tak žádný flákání!DSC_0464

Kolem zříceniny / a to doslova/ hradu Frymburku a pak po proudu říčky Olešenky . Jsem sám a je mi krásně. Příroda se začíná pomalu ale jistě zase probouzet ze zimní hibernace. Je až s podivem, jak na malém kousku země může jeden nalézt krásná místa, úžasné výhledy a romantická zákoutí. Na mapě to zdaleka tak zajímavě nevypadalo.DSC_0480

Abych to neměl tolik po rovině, vyšlápnu si kopec k rozhledně Sendráž / 618 m/ a pak nastoupané metry zase vesele ztratím při dlouhém sestupu do Pekla /DSC_0527 DSC_0528DSC_0502

Jak už jsem pochopil tak i tady mají všechny hospody po nebo teprve před sezonou. Pifko nebude! No nevadí, mám ještě litřík kojenecké pramenité z Rokole.DSC_0515DSC_0520

Přede mnou je Přibyslav / aspoň si zopakuji vyjmenovaná slova/. A tady nacházím zázrak. Kolem čtvrté odpoledne mi paní majitelka a hostinská v jedné osobě načepovala jedno točené. Byla to hospůdka Na Bačce u Martinců. V podvečerním slunci, po dobře odšlapaných kilometrech chutná opravdu božsky!DSC_0542DSC_0537

Posilněn jak na těle tak na duchu vyrážím hledat místo pro bivak. A štěstíčko při mně stálo. Kousek za Přibyslaví , odbočuji na polňačku. Po ní se dostávám na okraj lesa a tam , na suché trávě, rozbíjím svoje ležení. Uf, to byl krásný den!DSC_0547

Tarp stojí v cuku-letu, liháček vaří čaj do termosky a nudle s hrachovou polívkou jsou taky jedlý. Co víc si přát. Tak dobrou noc.DSC_0551

Den druhý začíná brzo. To je normální. Když jsem usnul už v osm hodin večer, tak vstávání kolem půl šesté neni nic nenormálního. V klidu si dopřeji snídani, zabalím saky-paky a před sedmou už zase vyrážím vpřed.DSC_0554

DSC_0570

Přede mnou je podle mapy trochu nezáživný úsek kolem nádrže Rozkoš. Ale nakonec to nebylo ani tak hrozné. A jsem najednou v Babiččině údolí v Ratibořicích.  Prohlédnu si zámecký park.DSC_0577DSC_0583DSC_0590DSC_0574

Něco cvaknu v protisvětle a pak už mě čeká krásná pohodová cesta až do Rtyně v Podkrkonoší. Samozřejmě že si prohlédnu Rýzmburský altán a zříceninu /?/ . DSC_0606 DSC_0605 DSC_0602U Boušínského kostela si dám oběd.DSC_0625

A pak ještě zavítám ke zřícenině hradu Vízmburku. Ten dává parta nadšenců do pořádku. Nalezly se zde v rámci archeologického výzkumu docela pěkné věcičky. Ale mají tam ještě práce jak na .. zřícenině!DSC_0648

Trochu si zakufruju ale díky tomu se projdu kolem lomu Krákorka- Havlovice. Ten je zajímavý nálezem zkamenělých dinosauřích stop / Jeden z mála dokladů o pobytu dinosaurů na našem území představují jejich zkamenělé stopy, které se vzácně nacházejí u Červeného Kostelce v pískovci z povrchovém lomu U Devíti křížů (lidově „Krákorka”). V tomto  lomu se těží velice zajímavý pískovec, který vznikal sedimentací jemnozrnného materiálu v mělkém sladkovodním či brakickém prostředí.DSC_0661

Konečně docházím do Rtyně v Podkrkonoší.

Projdu poklidným městečkem a začnu stoupat na Odolov. tady u ochotného domorodc načepuju potřebnou vodu do camelbagua už vím, že dneska budu spát pod Žaltmanem. Průchod kolem věznice nad odolovem mi přináší do hlavy různé představ. Naštěstí cesta za chvíly vstupuje opět do lesních partií. Jenom pravidelně roztroušené betonové řopíky mi navozují atmosferu jakéhosi tajemmna. jací chlapy tady v třicátém osmém sloužily, Co jim běželo v hlavách, jaké měli osudy? Konečně odbočka k rozhledně Žaltman. Tady už jsem jednou byl . /starý blog : cyklovandr-za-humny-1 /DSC_0668 DSC_0671

Trochu zamračená obloha nevadí tomu, abych po postavení tarpu nerozdělal malý oheň. Je to krásný večer! A byl to úžasný den !

Třetí pochodový den mně nabídl slunce , krásnou krajinu, minimum lidí . Od Žaltmanu který je tak trochu utopený v smrkových lesích se po krátké chvili dostanu k Jestřebí boudě . Snad víc než psaní o tom jak jsem se kochal vložím víc cvaků. Ty budou ilustrovat tu parádu nejlépe.DSC_0684 DSC_0680 DSC_0690 DSC_0693 DSC_0694 DSC_0698 DSC_0701

Za zmínku ale stojí místo, kde lesní cesta byla rozryta lesními stroji a odhalená půda měla výrazně cihlově červenou barvu. To by nebylo až tak zajímavé , ale celý prostor pod dosud holými stromy byl pokryt bledulovou krásou. Připadal jsem si jako v kouzelné jarní zahradě. DSC_0710 DSC_0713 DSC_0718

Konec kochání. Sestup do Petříkovic DSC_0723 DSC_0722

a opětovný stejně strmý výstup vzhůru na Jánský vrch. Před tím ale načepuju výbornou vodu ze Petříkovické studánky. DSC_0732 DSC_0730 DSC_0724

Po hřebenu , pak sestup k osadě Rybníček /klid a pohoda by se tady dala přímo nahmatat/ a nakonec delší průchod do centra Bernartic. DSC_0738 DSC_0746  DSC_0747

U usměvavého Vietnamce kupuju trochu slušnou obědosvačinu. DSC_0761

Posilněn na těle jsem za chvíli v Žacléři a tím pádem vstupuji na Rýchory. Začíná mně vrtat hlavou jak to vymyslet abych měl trasu trochu jinou než jak jsem už tady kolikrát šel. Nakonec ale je to jednoduché. Nejdříve v příjemném odpoledni dojdu k chatě Hubertus. DSC_0763 DSC_0771 DSC_0772 DSC_0773

Skvělé pifko – doporučuju. A taky trochu kofejnu do krve.

DSC_0774Pak se začínám brodit mokrým firnemDSC_0798 DSC_0781 A_hdr

k Rohu hranic a po z dřívějška známé trase přes Horní Albeřice a Lysečinskou chatuDSC_0801A_hdr

jsem bohužel už kolem 16:15 u Cestníku . Tady je moje dnešní ubytovna. Chatka pro turisty. To , že jsem zde na noc zůstal se nakonec vyplatilo. V noci přišla změna počasí. Tři nádherné , slunečné dny byly nahrazeny deštěm a v noci i silným větrem. Mě se ale na lavici spalo v peří krásně.  DSC_0803 DSC_0804

Čtvrtý den se mi do té sloty nechce vůbec vylézat. Nakonec se ale zabalím a vyjdu. Už po chvilce se musím rozhodnout zda vlézt na modrou značku vedoucí ke Spálenému mlýnu /Dolní Malá Upa/Jeden kilometr brodění, propadávání a klouzání v deštěm rozměklém firnu mi nakonec ospravedlnilo , že jsem na tento vandr nazul kožené merreli.DSC_0814

A hůlky se taky konečně hodily nejen ke stavění tarpu. Světlo na focení je ale parádně měkké. DSC_0820 DSC_0822

Kolem Janových bud sestoupím do Velké Upy a po silnici docházím do Pece pod Sněžkou. Přede mnou je poslední větší stoupání. Vzhůru na Výrovku! Zlaté hůlky. Na tom sněhovo-ledovém podkladu by se místy užily i nesmeky. Konečně Výrovka. V hospodě jsem jedinný host. Dám jedno točené a přemýšlím kudy dolů. Nakonec zvolím Dlouhý důl. Laviny už nejsou a sníh se bude bořit jen v horní partii. A bylo to tak. Ještě jsem při focení Svatopetrského potoka utopil nedávno koupenou utěrku na objektiv.DSC_0830 DSC_0834 DSC_0837

A pak už jsem zase ve Špindlu. Stačí dojít jen do Bedřichova, zout mokré boty, uvařit oblíbený punč a říct si : sakra, to bylo parádní!!!DSC_0743

více fotek i s mapou lze nalézt na PICASA

celá trasa s převýšením na : WANDERMAP

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 + 3 =