Camino 2017 – Fisterra jeden z mnoha konců světa.

22.4.2017 Poslední den našeho putování na Finesterru je opět slunečné ráno a my si trochu přispali.  Na cestu vycházíme až kolem deváté. Chvilku ještě stoupáme , to aby jsme se probudili. Pak už jen postupně klesáme s tím, že to tak bude po zbytek dne. Vždyť jdeme přeci k mořskému pobřeží.  Jaký je za chvíli náš údiv, když se ale opět sápeme do kopce. Tak se to opakuje po zbytek dne.Nahoru-dolu. V městečku Cee  sejdeme konečně k  moři a před sebou v dáli vidíme Finesterru Jenže to nám chybí ještě 15km. Nakupujeme v místním obchoďáku,  posvačíme v parku a pak směle pokračujeme v cestě.Dokonce odlovujeme kešky! 

Závěr je po pěkných plážích ale  za úmorného vedra, kdy už ani neděláme přestávky  a dorážíme do přístavního městečka Finesterra. U první ubytovny zjišťujeme , že to s ubytováním nebude jednoduché ( v sobotu a neděli je městská ubytovna zavřená). O kousek dál nás odchytí postarší paní a nabízí ubytování.

Jdeme si s ní prohládnout nabízené útočiště a zamlouváme si ho hned na dvě noci. Dáme sprchu a něco málo k jídlu. A samozřejmě že pořádnou sprchu. Pak do baťůžků lahev s pitím, lahev s vínem a buráčky a v pohodě se loudáme na úplný konec světa Cabo de Fisterra, který je asi 3km za městem. Cestou si Don najde vypečenou další kešku ( Step bay step), která se jako jediná při našem keškobraní ve  Španělsku ukázala nápaditá.

Na samém konci světa je docela velká koncentrace lidí. Delo by se říct že bylo přebuchtíno!! Přesto se Donovi podaří najít  další kešku až na úplném konci světa na skále nad mořem. Běhá po skalách nad mořem jako kamzík a já jsem z toho trochu na prášky.

Pak už jenom sedíme, popíjíme vínko a chroupeme buráčky a je nám fajn. Uvažujeme nad celou tou naší cestou a plánujeme další. Pak už jen pár podvečerních cvaků a hurá zpět na ubytovnu.

23.4.2017 Další den ráno posilněni snídaní vyrážíme do města v domění, že mají v obchodech otevřeno, ale je neděle, máme smůlu. Obhlídneme město a jdeme se trochu ohřát na pláž, kde prohřejeme kosti a smočíme svá těla v atlantiku . BRRRRR…..!!DSC_0536 DSC_0547DSC_0549 Za odměnu po 600km užíváme zasloužený odpočinek. Při cestě na oběd si v přístavu domluvíme plavbu lodí na západ slunce. K obědu dáváme vegetariánské menu v místní komunitě freelidiček,  což se nakonec ukáže jako bezva řešení. Rozhodně se netlačíme v místních restauracích přeplněných turisty. Navečer se vypravíme do přístavu na naší večerní plavbu lodí. V přístavu ještě na molu zalaškujeme s  rackem, který se nakonec ukázal jako správný fotomodel.DSC_0002 DSC_0574 DSC_0577 Západ slunce na moři byl opravdu zážitek. Fotíme a fotíme a jsme jako v rauši 🙂

DSC_0006 DSC_0017 DSC_0019 DSC_0021 DSC_0063DSC_004924.4.2017 Ráno vstáváme do pošmourného dne. Čeká nás dlouhé vyhlížení autobusu. Asi v půlce čekání nám dojde, že jsme zapoměli počítat dny do konce naší cesty a že nám vlastně zbývá jeden den k dobru !! Chvíli přemýšlíme, jak to vyřešit a nakonec se rozhodujeme, že místo autobusem do Santiága pojedeme autobusem na Muxii. Nakonec se to ukázalo jako dobré řešení i když jsme to neušli pěšky. DSC_0091 DSC_0092 DSC_0096 DSC_0101 DSC_0102 DSC_0104 DSC_0108Obejdeme ten poslední výběžek pevniny za mohutného fučení větru. Místo na mě osobně zapůsobilo víc než Finesterra. Nacházíme ubytování v Alberge municipal se slušnou kuchyní.  Tak trochu večer vyváříme. A jak jinak než že si dáme vínečko.

DSC_0113 - kopieDSC_011624.4.2017 Ráno prvním autobusem vyrážíme směr Santiágo. Autobus nás asi po 1,5 hodině vyplivne před vlakovým nádražím, kde  hodinu přemýšlíme nad tím co podnikneme. Volíme sběr několika blízkých keší, což se nakonec jeví jako bezva nápad.DSC_0126 Máme příležitost vidět město z jiné strany. Na kopci za městem je nová stavba muzea a knihovny a spousta nové architektury. Dětské hřiště nám přijde vhod. Zablbneme a po úspěšném keškování se jdeme ubytovat.DSC_0135 DSC_0127 DSC_0143 Pak už jenom nákup, uvařit si pořádný gáblík připravit svačinu na zítřejší cestu do Madridu. Svačina nakonec vypadala jako pro autobus školáků a risota bylo nějak více, tak jsme se podělili s českou kolegyní poutnicí. Večer u dobrého jídla a vínka příjemně ubíhal. Věčer se kazí počasí a začíná pršet, tak šup do postele a zítra v 5,15 směr Madrid.DSC_0154

25.4.2017 Cesta do Madridu probíhá v klidu. Krajina se cestou mění před očima. Což nás nutí k přemýslení o tom jak se jde asi poutníkům, kteří jdou do Santiága od jihu po Silver de La plata. Po příjezdu do Madridu nastává trochu problém s přepravou do města směr ubytování. Orientovat se ve směsi místní dopravy co je metro a co příměstský vlak a kde si koupit lísty, když vás na informacích odkáží někam….. DSC_0191 DSC_0189 bwNakonec se tato situace ukázala jako jedinná krizová na naší cestě. Nervozní jsme oba dva, tak to trochu zajiskřilo. Máme kliku a podaří se nám dopravit tam kam máme a i domluvené ubytování nacházíme rychle. Jen ta masa lidí je trochu moc na nás oba. Po odpočinku vyrážíme do města. DSC_0169 DSC_0167 DSC_0163Krásný park uprostřed města je jedinnou klidnou oázou. Chtěli jsme jít i do muzea PRADO, kde je od 18-20 hod vstup zdarma, ale už o půl šesté je tam fronta, že bychom to ani nestihli, tak se raději jdeme projít do historického centra města. Pro Čechy rozmlsané historickou Prahou to bylo celkem zklamání.DSC_0177 DSC_0176 DSC_0175

26.4.2017 Ráno už jen přeprava příměstským vlakem na letiště a letecký návrat do chladné Prahy.DSC_0193DSC_0197

Závěrem snad jen to, že sice jsme naší pouť pojali jako turistickou a i když jsme šli v páru, byly chvíle, kdy jsme šli každý sám se svými myšlenkami a měli jsme dost času urovnat si v sobě svoje brouky. Takový osobní rozhovor sám se sebou. Byly dny, kdy jsme ráno dali společnou kávu, v poledne oběd a věčer se sešli u večeře a zhodnotili den a mezi tím nebyla potřeba komunikace. A jelikož jsme náš první společný cestovatelský měsíc zvládli, tak se těšíme na další společné cesty.mm

mm

Tak jste si mohli přečíst jak naše společné Camino zaznamenala a viděla Čarodějka Sojka.

Pro mě to byla po dlouhé době opět zkušenost  trávit čas při putování s někým dalším a navíc druhého pohlaví. Co jsem si s camina odnesl já ?  Těžko říct. Svoji osobní „duchovní “ pouť jsem zažil v dříve během cesty podél řeky Kavery.

Se Soňíkem to bylo o něčem jiné. O vzájemném porozumění, o společném sdílení, o radosti být ve dvou.  A když se k tomu připočte i ta trocha sportovního výkonu – no neni  nic co víc si přát !

A protože  všude dobře tak co doma , vyražte na Cestu a užívejte život plnými doušky.

HOWGH

VŠECHNY KOUKATELNÉ FOTKY Z CESTY LZE VIDĚT NA ZOMERAMA. STAČÍ KLIKNOUT

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ten + 9 =