Lycian way – III.

Strážce pitné vody.

Místo , kde je  oficiální start cesty je ve vesnici Ovačik /psáno foneticky/ Ale nejbližší místo kam lze dojet  busem z Istanbulu nebo z města Dalaman/nejbližší letiště/ je Fethiya. Tady jsme i my/ Den nultý / začínali a tak prvních cca 13 km bylo z tohoto místa. A stálo to za to. Jak už psala Sojka, na trase se vyskytnul jeden turistický špek a to zaniklé město Kayakoy– /informace „vo co gou“ lze najít na netu/.

Kayakoy

Kayakoy

Kayakoy

Kayakoy

Kayakoy

 

 

Následující dva pochodové dny nás začaly pěkně dostávat do reality, o čem ta Lykijská cesta vlastně je!

Den první .  Z Ovačiku po cca 23 km zůstáváme pod stanem na půl cesty mezi Faralyou a pláží Kabak.  Rozhodli jsme se totiž jít pobřežní variantu. Travnatá louka s vodou do pěti minut.

Den druhý plni optimismu vyrážíme kolem 7,30. A dnešní horký den nám dává poprvé pořádně zabrat. Závěrečné docházení do místa předpokládaného bivaku s vodou je v tom nejhorším pozdně odpoledním slunci. Naštěstí místo je to opět super a voda je také dobrá /cisterny/.Cca 1 km před vesnicí Gey, po pravé straně. V nohách už jen 19 km

Den třetí . Ten se svými strmými sestupy byl opravdu náročný. A tak neni divu že po cca 14 km jsme to zabalili v borovicovém kempovacím místě  u  Gavuragili . Večerní oheň a čistá voda nedaleko – to byl bonus za dnešní trmácení se. ale jen 13-14 km/5,5 hod  , 1000 metrů v sestupu!!

Čtvrtý pochodový den nás provedl Latoonem a zříceninami Xanthosu. Spíme na vršku za ruinama, krásná travnatá louka, stáda koz, a večerní oheň. Super místo . Jen vodu jsme museli táhnout z města Kinik. 22 km/8 hodin

Pátý den. Ten zakončujeme  po přechodu silnice D400 cca 2 km před Kalkanem. Místo bylo na mapě vyznačeno. Ovšem bez vody. Tu jsme táhli od Akbelu. Ale místo samo bylo travnaté a klidné. 23 km/8,5 hod

 Den šestý .Docházíme do Gelemisu – město u staré Patary. Tady dáváme následující den odpočinkový den v penzionu. Už jsme to potřebovali.13 km /4,5 hodiny

Den sedmý. Odpočinkový den , ale i tak jsme nachodily cca 10,5 km okolo Patary.  Pláž a památky.

Den osmý. Přesunuli jsme se do Kalkanu dolmušem. Pak pokračovali vzhůru  a dali  20 km za 5,5 hod a s převýšením +1300 m. Spaní  U čisté vody /cisterna/  pěkný travnatý plac. Cca 3 km za Moonstoune housem.

Den devátý. Po 19 km jsme zůstali bivakovat u nádherného platanu. Byla zde voda a večer i vaření na ohni. Parádní výhledy.

 A desátým dnem zatím končím. Ten nás přivedl nejdříve do vesnice Čukurbag /foneticky??/ 12 km .  Zde jsme chytli stopa a následujících cca 9 km jsme dojeli do města Kaš. Pak zbývalo jen dojít do oficiálního kempu.

Musím říct, že Soník Sojka šlapala statěčně, vůbec nereptala a tak jsem neměl vůbec v úmyslu ji jakkoliv hnát a trhat rekordy. Věřil jsem , že nakonec větší část trasy projdeme vlastníma silama . To , jak se nám všechno vyvedlo nakonec postupně dopíšeme.

howgh

Nadmořská výška – 1 m, z pláže Kebak stoupáme do kopců, Vedro je spalující, poníčená cisterna nás osvěží, místo na spaní nás odmění,

Lýkijská cisterna.

 

 

 

20.4. Gey – Bel

Ráno je chladněji, ale to jen do té doby než se slunce přehoupne přes hory a pak pěkně smaží celý den. Muka pro mě i v této roční době. Dnes nám naplno dochází, že spolehat na značené prameny, potoky, řeky a vodopády nebude asi vzhledem k suchu možné, protože jsou všechny vyschlé. Spoléhat se budeme muset jen na zdroje pitné vody jako jsou cisterny a mešity. U mešity znavený turista vždy najde stín, vodu, toaletu a někdy i sprchu. Kousek za Bel nás čeká opět výživný sestup, jako u Alinky. Na 5km 700m výškových po vápenci. Stezička malá po útesu dolů. Výhledy nádherné, ale místy je to o nohy. Průměrná rychlost se nám rázem zpomaluje na 2km/hod.

Sestupujeme až k mořské hladině. A šutráky pod nohama ujížděly jak živé.

Tady začínal hnusnej sestup v suti.

Cestou stačíme předejít naše známé Kanaďany. Když konečně sejdeme na rovnou stezku pod útesem odsouhlasujeme sváču a koná se porada. Naše počáteční předsevzetí, že plánované etapy v průvodcích 15 – 16km, jsou pro nás málo, že jsme schopni ujít daleko víc, je to tam. Museli jsme si přiznat, že vzhledem k terénu a teplotám se jich budeme držet s tím, že na konci oželíme volné dny v Antálii, ale hlavně když trasu projdeme ve zdraví. Večer kempujeme v borovém hájku u moře v domění, že tu budeme sami, ale nakonec je tu celkem rušno. Ukrajinci kam se spodíváš! Zabíráme strategické místo a Don si staví malá kamínka z plechu a užíváme si čmoudika. Dnes je teplá večeře, teplá voda na mytí a i na praní prádla(vánoce).

Nadmořská výška – 1 m, z pláže Kebak stoupáme do kopců, Vedro je spalující, poníčená cisterna nás osvěží, místo na spaní nás odmění,

21.4. Bel – Padme – Kinik

Ráno pěkně za rozbřesku zvolna stoupáme zpět do kopců a hned kufrujeme, protože se jako vždy kocháme. Přehoupneme se přes hřebem a kocháme se pohledem na West Patara beach. Na jedné straně nekonečná pláž a na druhé nekonečná plocha skleníků.

Patara pláž. Tam na zamlžený konec musíme dojít.

Než ale vstoupíme na pláž, cestou nás čeká ještě projít ruinami Padme. Jsou to sice ruiny neudržované, ale mají

Padme.

svoje kouzlo. Příchod na pláž je z této strany opravdu kuriozní. Přes slepičí dvorek po šíleném mostku nemostku ( který nejdřív odmítám přejít). Don mi názorně předvádí, jak přejít, ale to jenom pro to, aby mohl z druhé strany natočit video mého překonání mostku (nedůstojné, to má zakázáno fotit a natáčet).

Padme

Jinak to nepůjde. Most vydržel!

První antické stavby, pláž Patara- konce nedohlédneš. Na most nemusím jako první, pohostinný majitel osvěžovny, mešita je poutníkova spása, konečně louka a bivak na kozích pastvinách.

V baru na pláži dáváme ayran a příjemný majitel nám nabídne čaj zdarma a navrch přidá ještě zeleninu. Po občerstvení pokračujeme mezi skleníky protkanými silničkami a stokou ve které je plno žab, vodních želv, ryb a bordelu. Teplota stoupá a není se kam schovat. Konečmě u cesty malá mešita, kde je voda a trochu chládek. V Kiniku si kupuji sukni, protože Don tvrdí, že moje krásné elasťáky zezadu vypadají jako spodní prádlo. V místní občersvovně dáváme mix zeleninových dobrot a pokračujeme k ruinám. Krátká prohlídka, pár fotek a hurá směr kempovací místo. Pozorujeme volně popásající se kozy. Don poprve viděl, jak kaká koza a byl z toho vedle. Prý je to jako automat na čokobons. Zepředu cpeš trávu a vzadu padají čoko bonbony (kluk z Prahy ještě, že nechtěl ochutnat).

 

 

 

 

 

 

22.4. Kinik – Akbel – Incebel

Dnes ráno hned, jak zahýká osel a zakokrhá kohout. Rychlá snídaně a pomalu balíme, když se přes nás přežene kozí stádo. Pomalu míjíme Cavdir, stoupáme a bloudíme, ale nakonec natrefíme na trasu. Vede nás ke starému římskému akvaduktu, po kterém jdeme celé dopoledne. Na jeho začátku je impozantní most, ale je suchý. V druhé části je udržovaný a dodnes využívaný k závlaze.

Římský vodovod

Římský vodovod

Římský vodovod a kamenné trubky.

Římský vodovod a kamenné trubky.

Římský vodovod

Kolem rostou oleandry, jako u nás lísky. Na jeho konci sedí v trávě stařenka jako z pohádky a pase kozy. Mluví na nás turecky my na ni česky a docela jsme si pokecali. Po chvilce pochodu se dostáváme do vesničky k mešitě, která nám snad spadla z nebe. Záchody, sprchy i teplá voda, zásuvky. Využíváme celý sortiment a hned se nám potom šlape radostněji.

Nyní se díváme tam , kde jsme včera sestupovali.

Tato mešita byla požehnáním. Čisté sprchy, klid, chládek pitná voda. Alláh akbar!

Před Uzumlu nás čeká úsek, traverzem ve stráni, ale mezi ostnatými keři po úzkých cestičkách, že když vypadneme na jejich konci jsme rádi, že nám zbylo nějaké oblečení. V Uzumlu se občerstvujeme v místním obchůdku a jsme zpovídáni paní prodavačkou. Rozšiřujeme si tureckou slovní zásobu. Pro některé výrazy mají slovo, ale vyjadřují to i zvláštními posunky rukou. Pokračujeme do Incebelu, kde jenom bereme vodu nakupujeme a urychleně se přesouváme za město na značené kempovací místo. V noci se vzbudím a mám nohy tak poštípané, že nevím co s tím. Jenom doufám, že to byli komáři a ne blecha , která se mi nastěhovala do spacáku. Mění to trochu naše plány, ale na doktora to není (tedy tak jsem to viděla já Don to viděl jinak).

příjemná cesta podél zpívajícího potůčku.

Cesta vede místy , kde by to nikdo nečekal.

23.4. Akbel – Patara

Ráno se rozhodujeme, že půjdeme směr Patara, kde vezmeme penzion, seženeme lékárnu, odpočineme, vypereme a pak se dolmušem přesuneme na další etapu. Dopolední etapa je co do terénu mírná, ale o to víc trnitá. Římský most na akvaduktu je úchvatný a u dalšího zdroje vody pozorujeme žabí námluvy.

Dovádivé žabky .

Čajovar – šiškovar.

Nacházím švýcarský nožík (konečně mám svůj). V Pataře se ubytujeme v penzionu Akay.

končíme v Pataře – penzion Akay

Obhlídneme trochu město a nakoupíme. Pak už jenom vyprat prádlo a poválet se u bazénu a spřádat plány na zítra. Don je z toho celý nesvůj, ležet u bazénu a nic nedělat. Majitel penzionu nám ochotně zapůjčuje antiseptickou mast na moje štípance, což je úleva. Večer na terase u vínka nemá chybu. Jen do té chvíle kolum osmé, kdy začínají opět útočit komáři.

Končíme v Pataře – penzion Akay

24.4. Patara

Hned ráno po opulentní snídaní vyrážíme směr pláž.

Bohatá snídaně v penzionu Akay

Je opravdu neskutečná. Písčité duny a pak kilometry písčité pláže po ránu skoro prázdné. Po řádné koupačce jdeme směrem k centrální části pláže, kde si odlovíme jednu plážovou kešku.

Konečně aspoň jedna kešule. Nakonec jsme odlovili tři kousky.

Setkáváme se zde také s Kanadským párem, tak probíhá obvyklá výměna informací. Kdo kudy šel a kde je ubytován a dojde i na společné foto.

Kanaďani se kterými jsme se potkávali během čtyř dnů. Pak , kdo ví kde zůstali.

Opět koupačka a trocha válení na pláži a kolem poledne, když už je písek rozpálen k nesnesení se pomalu přesouváme k místním ruinám, které jsou impozantní. V místním amfiteátru zkoušíme jeho akustiku Shakespearem a pak se oddáváme focení. Naše představivost běží na plné obrátky. Město bylo v době své největší slávy propojeno vodní plochou s mořem.

Pouštní – plážové duny u Patary. Oleandry rostou jak podél mokrých, potoky zavlažovaných úsekú, tak v písečných dunách.

Pouštní – plážové duny u Patary.

Moře bylo teplé tak akorát. A krásně nadnášelo.

26.4.

Pouštní – plážové duny u Patary.

 

 

 

 

 

 

 

 

Old Patara city – antická Patara.

Old Patara city – antická Patara.

Bohatá snídaně, oklikou na pláž,dva hambáči se koupají v egejském moři,stará antická Patara je působivá,večeře a vínečko

Old Patara city – antická Patara.

Old Patara city – antická Patara.

Old Patara city – antická Patara.

Kalkán – Bezirgan

Ráno po snídani nás majitel penzionu odváží k první křižovatce na dolmuš, kterým jedeme do Kalkánu. První co hledáme je lékárna, kde zakupujeme repelent a antiseptickou mast. Hned na to se na místní poště stavíme poslat pohled domů a pak šup na trasu. Asi 3km po silnici a pak hup do kopců a do roští. Když se z něj vymotáme v první vesnici opět směr vzhůru. Vedro k nesnesení a tady musím přiznat, že jsem měla pěknýho krizouška. U první cisterny na vodu stavíme a pořádně se osvěžujeme.

Stoupání z nuly na 900m .

Trička dolů namočit, obléknout a za půl hodiny jsou na nás opět suchá. Don prvně opravuje svoje boty. Zatím jenom lepící páskou.

První lepení. Botky nakonec vydržely až domů.

Překročíme sedlo a obcházíme po silničce krásné údolí. U

Želví prcek.

mešity nabíráme vodu a čeká nás 5km pochod směr kempovací místo. První tři jdou, ale poslední dva už jedu jenom na autopilota. Vylezlo zase slunce a pere ostošest. Nakonec jsme, ale odměněni krásným místen na spaní i s cisternou, ale nejsme tu sami. Je tu už jeden nocležník. Je z Moldávie a jak se ukáže, není zde na trase poprvé, takže se nám jeho informace budou v budoucnu určitě hodit. Don překvapil svoji ruštinou. Řádně orepelentováni vaříme večeři a brzy zalézáme do péří.

27.4.

Dnes ráno je ke snídani etiopská eko bio káva v cestovním balení a k tomu krásné výhledy na pobřeží. Co víc si přát. Od mašeho moldavského přítele dostává Don rady na další cestu. Kde je voda a kde je co zajímavého a já mezitím balím stan. Pak už nás značky vedou po trase. Asi po půl hodině chůze nás trasa zavede k farmě pana Huseyna, kam jsme pozváni na snídani a čaj. Rodina je moc milá. Pán nám ukazuje album fotek lidí, kteří šli okolo. Vyfotili se s ním a fotku mu potom zaslali.

Snídaně u Husejna.

Našli jsme tu i Čechy, kteří tuto trasu šli v roce 2012. Dnes ještě projdeme lesen, kde pršely housenky a kocháme se okolními horami.

Úsek mezi stromy, ze kterých „pršely“ housenky.

Schováme se před první malou dešťovou překážkou v polorozpadlé pastevecké boudě. U jednoho vodního zdroje před koncem etapy dojde ke zklamání, protože pramen je dost slabý a voda dost zakalená.

Hrozila bouřka, ale prošla kdesi v dáli.

Tady jsme vodu nebraly. Ale filtr by to zvládnul.

Pokračujeme a doufáme, že příští vodní zdroj bude v pořádku. Což se stane skutečností a ještě navíc s místem na spaní pod platanem,

Tento platan byl první obrovský na který jsme narazili. Později jsme ale viděli mnohonásobně větší.

ale blížící se bouřka nám to rozmluví, spát pod stromem a tak vezmeme zavděk kozím pláckem. Večer rozděláme čmoudíka . Na bivak se  dostaví i náš moldavský přítel. 

Vařič zvaný „větvičkář“

Jinak všude klid, hory, čaj a západ slunce.

Západ slunce na focení nebyl, ale svítání stálo za to.

  • První antické stavby, pláž Patara- konce nedohlédneš. Na most nemusím jako první, pohostinný majitel osvěžovny, mešita je poutníkova spása, konečně louka a bivak na kozích pastvinách.

    První antické stavby, pláž Patara- konce nedohlédneš. Na most nemusím jako první, pohostinný majitel osvěžovny, mešita je poutníkova spása, konečně louka a bivak na kozích pastvinách.

    Skleníky a vodovod stejně jako včera, dovádivé žabky střežily pitnou vodu,končíme v Pataře – penzion Akay

    Bohatá snídaně, oklikou na pláž,dva hambáči se koupají v egejském moři,stará antická Patara je působivá,večeře a vínečko

    A tím to květinovým závěrem zatím končíme. Doufám , že další pokračování , celá trasa na GPsies je zde: Lycian way gps. a kompletní fotogalerie bude také do konce května hotové.

  • howgh

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

2 Comments:

  1. Tenhle koment jsem psala uz vcera vecer, ale nepodarilo se mi ho odeslat, ackoli spocitat pet bez tri umim, cislem i slovem 🙂 Vcera to ale bylo stylove, psala jsem zhruba toto: po nejakych 120 dost vyzivnych kilometrech, ktere jsem dneska dorazila, odpocivam v hostelu a ctu si vsechna tri pokracovani a prijde mi to naprosto senzaci nacasovani a takova prijemna tecka za mym vlastnim usilim. Tesim se jeste na velke fotky na compu misto tech miniatur na mobilu. Dekuji za skvele cteni a jen tak dal!! howgh 🙂

  2. Tenhle koment jsem psala uz vcera, ale nepodarilo se mi ho odeslat, ackoli spocitat pet bez tri umim, cislem i slovem 🙂 Vcera to ale bylo stylove, psala jsem zhruba toto: po nejakych 120 dost vyzivnych kilometrech, ktere jsem dneska dorazila, odpocivam v hostelu a ctu si vsechna tri pokracovani a prijde mi to naprosto senzaci nacasovani a takova prijemna tecka za mym vlastnim usilim. Tesim se jeste na velke fotkz na compu misto tech miniatur na mobilu. Dekuji za skvele cteni a jen tak dal!! howgh 🙂

Napsat komentář: Lenka T. Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eighteen + six =