S Elvírou po zimním Ráji

Sláva hurá a je tu zase volný víkend. Otázka co budu během něj vyvádět  se vyřešila velice snadno a rychle. Ozvala se bezva kámoška , zda bych se nešel projít po skalách v oblasti Hrubé Skály a když už tam budeme , co si neudělat jeden zimní bivak pod převisem S ohněm a povídáním. Dlouho jsem neváhal a tak když nadešel čas , vítám se s Elvírou na nádraží v Brodku pod Troskama.  Ona se tam dopravila vlakem a já si udělal malý zahřívací pochod od Mladějova, přes Trosky. Po přivítání, se domlouváme na přibližné trase a za  neustálého sněžení začínáme v poklidu pochodovat do skal.

S Elvírou a jedním bivakem

Baba pod sněhem

 

S Elvírou a jedním bivakemDolní Mlýn pod sněhem

Jedno krátké zastavení v hospodě u Vidláku- světe div se otevříno a útulno, doplnění tekutin dvěma točenými pivky se nám bohužel nakonec stalo osudné  zanecháním mapy na stole. Naštěstí Elvířiny znalosti skalního města a širokého okolí jsou impozantní. A kdyby náhodou došlo k tomu, že by jsme si nevěděli rady, tak Locus mi v mobilu funguje na jedničku.

 

S Elvírou a jedním bivakem

Musím se také pochlubit jedním místem , ale nakonec to až tak bombastické nebylo. Holt atmosfera první náhodné návštěvy se těžko přenáší na druhého člověka.

S Elvírou a jedním bivakem

S Elvírou a jedním bivakem

Sníh nám neustále padá za límec a tak dochází k tomu, že Elvíra vytahuje pláštěnku na kletr. Mně padají oči z důlku!  Totiž, než jsme vyrazili , tak jsem byl upozorněn na to, že bych neměl v krajině moc svítit. To znamená být nenápadný. Proto mi moje stará , zašedlá ale pořád ještě červená bunda dělala velké starosti, jesi nebudu v nemilosti. Jenže to co bylo nakonec navlečeno na elvírin kletr ,to bylo fakt povedené. Nakonec jako důkaz viz foto.

S Elvírou a jedním bivakem

Hlavně nesvítit!

S Elvírou a jedním bivakem

Lávka u Čertoryjí

Atmosféra kolem nás byla opravdu nádherně zimní. Temné skalní obrysy pocukrované bílým sněhem. Větve stromů ohýbající se pod jeho vahou. A naše kroky které narušovaly tu čistou neporušenou pokrývku.

S Elvírou a jedním bivakem

Soutěsky

 

S Elvírou a jedním bivakem

Skalní okno u Drahoňovic

S Elvírou a jedním bivakem

Zátiší

Původní záměr dojít na Kavčiny a tam přespat byl zamítnut z praktických důvodů. Ochranáři. A navíc by to nevyšlo i časově. Tak je ze strany Elvíry navržen jiný bivak – převis. Na místo docházíme už za šera. Předcházející návštěvníci zde zanechali /jak je dobrým zvykem u těch co se umí na vandrech chovat/ dostatek dřeva v suchu. Za chvilku hoří malý oheň. Rozpouštíme sníh, vaříme do termosek čaj, dojídáme zásoby z domova. A já poslouchám vyprávění o krásných vandrech s krásnými lidmi po všech možných místech jak u nás tak v cizině.

S Elvírou a jedním bivakem

Bivak

S Elvírou a jedním bivakem

Romantika jako víno!

 

Přikládáme poslední klacek a pak už jen za svitu čelovek připravit ležení pod druhým , větším převisem. Na hromadě loňského listí by člověk ani nepotřeboval zimní karimatku.  Kolem osmé si říkáme dobrou noc.

S Elvírou a jedním bivakem

Pěkné spaní

Nedělní ráno nás probouzí kapáním vody, sjížděním sněhových lavinek ze skalních říms. Je obleva. Vstávám první, rozdělám ohýnek a vařím kafe.  Elvíra také nakonec vylézá z peří a společně se dělíme o koláče a řízek. Po domluvě , že dojdeme do Turnova na zastávku vlaku  rušíme ohniště, oharky zaléváme sněhem a vycházíme. Opět krátké zastavení ve vyhřáté hospodě u Valdštejna. A jak jinak – pitný režim.

S Elvírou a jedním bivakem

Osvěžovna Valdštejn

Pak přes Tři kříže – já jsem tam poprvé, sestupujeme k městu.

S Elvírou a jedním bivakem

U Třech křížů

S Elvírou a jedním bivakem

Modlitebna u Třech křížů

S Elvírou a jedním bivakem

Tři kříže

U nádraží se loučíme a slibujeme si že snad zase jednou někam vyrazíme. Třeba i ve větší partě. Elvíra jde na svůj spoj jedoucí z hlavního nádraží a já čekám na motoráček směr Libuň. A pak už mi zbývá dojít jen asi 7 km na Mladějov. Tam na mě čeká čtyřkolová Karkulka.

S Elvírou a jedním bivakem

S Elvírou a jedním bivakem

Téměř přesně 24 hodin trvající mikrovandr je u konce. Mně přinesl spoustu zážitků a také a to hlavně, motivaci pro další podobné akce.Beze jména A_panorama

HOWGH

Donald Fohler

Už více jak půl století chodím po tomto světě. A pořád se divím. Díky fotoaparátu a cestování ať doma nebo za hranicemi mi ten svět připadá srozumitelnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

five × 5 =